Slova svatého evangelia podle Jana:
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. (Jan 1, 1–18)
Dnešní Boží slovo mluví o světle moudrosti, která nám přináší spásu (Sir 24,1-4.12–16). O vtěleném Slovu, skrze které je všechno, v kterém je život, v kterém je světlo svítící v temnotě (Jan 1, 1–18). Jak se projevuje duch temnoty, duch tohoto světa? Zastrašuje, klame a od počátku říká: „Nebudu sloužit!“ Naopak Mesiáš, kterého hlásal a kterému sloužil Jan, hlásá: „Nebojte se! Já jsem Cesta, Pravda a Život!“ (srov. Jan 14, 6). Jeho poslední skutek před tím, než se za nás vydal na smrt, je umývání nohou apoštolů: „Když toto dělám já, váš Mistr a Pán, dělejte to i vy“ (srov. Jan 13, 15). Panna Maria – Matka Boží a matka naše začíná svou službu lidstvu slovy: „Jsem služebnice Páně“ (srov. Luk 1, 38).
Několik myšlenek pro oživení osobního duchovního života – s Bohem a lidmi, které nám – pokud je přijmeme, pomohou v prožívání jubilejního roku, kdy jsme POUTNÍCI NADĚJE. Dnes prožíváme už 12. den řádného Milostivého léta – JUBILEA 2025. Změnilo se něco v mém životě nebo se začíná měnit? Vím, kolik Bůh skrze Církev každému z nás je připraven dávat v tomto roce mimořádných milostí? Uběhlo už jedenáct dnů – jaký je můj osobní průběžný výsledek v tomto duchovním zápase o spásu duše mé a těch, které mi Bůh ve své lásce svěřil?
Jeden z možných pohledů na tento čas, který mají věřící v Krista, je možnost získat nepředstavitelné dědictví, duchovní bohatství.
Co si pomyslím, když zaslechnu zprávu o tom, že nějaký člověk z ničeho nic zdědil po svém zemřelém velmi bohatém příbuzném obrovské dědictví? V lepším případě mu to přeji. Možná uvažuji, co bych já s tím udělal. V nejhorším pocítím ve svém srdci závist.
Velmi poutavým způsobem o dědictví vypovídá film 12 podmínek k dědictví (2006). Velmi bohatý člověk odkáže majetek vnukovi. Je to rozmazlený fracek, ale děda má naději, že je možné ho vychovat. A tak mu na cestu ke zbohatnutí klade 12 překážek – podmínek, které musí vnuk splnit. Tak jak to musel v daleko větší míře udělat děda, než zbohatl. Ve filmu se to podařilo.
Je to svým způsobem obraz toho, co nám nabízí Bůh skrze církev v celém roce JUBILEA. Mimořádné dědictví, které je nashromážděno v nebeské pokladnici – díky zásluhám Ježíše Krista a svatých – můžeme získávat za splnění daných podmínek.
Znám je? Zjednodušeně: nemít zalíbení v hříchu, mít úmysl, spojení s papežem, svátost smíření, svaté přijímání, skutek.
Všemohoucí Bože Otče, děkujeme ti za dar JUBILEA. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o NADĚJI, skrze kterou budeme získávat jeho plody každý den. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.