Slova svatého evangelia podle Jana:
Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní. (Jan 2, 1–12)

Dnes je druhý den modliteb celé církve za jednotu všech Ježíšových učedníků. Kolik jsem tomu věnoval svého – Bohem mně darovaného – času? Alespoň jeden Otče náš a Zdrávas!
Dnes je dvacátý šestý den Jubilea – milostivého léta Hospodinova. Jak využívám nesmírné dary této Boží a církevní „AKCE“?
Minulou neděli jsme rozjímali nad svátostí křtu – začátkem našeho věčného života.
Dnes nám Boží slovo dává – mimo jiné – příležitost rozjímat nad svatbou – která je začátkem života muže a ženy v manželství. Svatbu a manželství často používá Pán Bůh jako obraz vztahu SEBE a člověka.
Co se týká současných svateb – ve velké většině – co do tohoto necelého dne lidé investují! Kolik to náročných příprav! Kolik času, starostí, práce, vymýšlení a peněz. Chudší si to vše dělají sami a zapojí do toho celou širokou rodinu, bohatší si na to najmou svatební agenturu. Vše musí být dokonalé a úžasné.
A co potom? V nemálo případech manželství, které mělo tak okázalý a dechberoucí začátek, zkrachuje.
Proč? Všechno to, o co většině lidem při dělání svatby jde a co dělají, dobré manželství nevytvoří.
Pro nás bezejmenní nevěsta a ženich v Káně Galilejské udělali pro svou svatbu a celý život v manželství to nejdůležitější. Pozvali na svatbu a do svého života Pána Ježíše a jeho matku, Pannu Marii. Jejich přítomnost jim zachránila svatbu. Jsem přesvědčen, že vědomí vděčnosti za zachráněnou svatbu jim zachránilo a nepředstavitelně zkrášlilo jejich manželský vztah.
Nedávno jsem slyšel na toto téma perlu z úst jedné ženy: „Když jsme se s manželem poznali, tak už jsme se nikdy nenechali. Byli jsme spolu čtyřicet dva roků. Je mně líto těch lidí, kteří se vdávají, žení a potom se rozvádějí. Protože čím déle jsem žila s mým manželem, tím byl náš vztah hlubší a lepší. Trošku závidím – nejsem závistivý člověk – ale když vidím dva staré lidi, jak se drží za ruku a chodí spolu, tak mě přijde úplně do breku. A ty mladý lidi si to neuvědomují. Rozvedou se, děti jdou – jeden den k mamince, druhý den v neděli k tatínkovi – z čeho si to, jak si to můžou v té hlavičce srovnávat? Tak to je.“
Kdyby manželé investovali do svého společného života zlomek toho, co do svatby!
Minulou sobotu papež několikrát důrazně opakoval slova, která platí pro přijímání milostí a darů tohoto svatého roku: ZAČÍT ZNOVU! A to platí i pro život v manželství a rodině, zvlášť ve chvílích, když to svým hříchem – většinou svým sobectvím – pokazíme.
Všemohoucí Otče, ty vše řídíš. Vyslyš nás, když v síle Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o tvůj řád a mír do našich manželství a rodin. Skrze Ježíše Krista našeho Pána. Amen.