V životě každého člověka je řada výhybek, které nasměrují jeho další osudy. Žádný vliv jsem neměl na to, že se můj prapradědeček s praprababičkou před sto padesáti lety po svatbě přestěhovali z rodného Plzeňska do Králova Pole, ani na to, že mého dědečka v průběhu první světové války kvůli velkému počtu dioptrií neodvedli do c. k. armády. Obojí samozřejmě mělo velký vliv na následující životní osudy mých předků.
Až v dospělosti jsem se dozvěděl, že tatínek měl v šedesátých letech nabídky na mimobrněnské zaměstnání s bytem, v jednom případě dokonce i na Slovensku. V kladném případě by takovéto stěhování z Brna samozřejmě zcela změnilo můj další život.
Na nejdůležitějších výhybkách jsem já sám stál v době vysokoškolského studia a krátce po něm. Ať šlo o přijetí na obor, do kterého přijímali každého pátého, nebo opakované hledání místa po absolutoriu před listopadem 1989. K prvnímu polistopadovému místu jsem se dostal díky tomu, že jsem coby číšník obsluhoval na svatbě dcery vedoucího pracovníka firmy, kde se v prvních měsících roku 1990 z velké části měnilo obsazení.
O pár měsíců později jsem byl požádán, abych účinkoval při vystoupení v rámci svatohostýnské pouti. I když jsem do toho moc chuti neměl, nelitoval jsem. Právě zde jsem poznal svoji budoucí manželku.
Během devadesátých let docházelo k rušení a vznikání nových míst v oboru, ve kterém jsem pracoval. O prázdninách 1994 se mi před nečekaným zakončením jednoho působení nedostala do ruky pozvánka na otevření pobočky banky, kterého se zúčastnil mimo jiné jeden člen vlády. Po dvou týdnech jsem se dozvěděl, že mi při této příležitosti chtěl nabídnout ve svém resortu uplatnění. Místo vypadalo velmi zajímavě. Když bych nastoupil, jistě bych byl spokojený, ovšem v dalších letech došlo k politickým turbulencím a s největší pravděpodobností bych velmi brzo místo musel opustit.
I příchod naší rodiny do současné farnosti byl na vážkách. Při hledání nejvhodnějšího bytu na výměnu našeho jednopokojového bytu za větší jsme prošli několik brněnských městských částí, uspěli jsme až na šestý pokus. Byly to všechno náhody, nebo Boží řízení?
Nevím. Ale jedno portugalské přísloví říká, že Bůh píše rovně i na křivých řádcích.