Malá zamyšlení

Skupina přátel sedí v pohodě a pije vinný střik. „Mirda vystoupil z církve!“ oznamuje Ivan. „Ne, ne, ne, ne,“ protestuje Janek, „to on by nikdy neudělal!“ Pravda, pomyslel jsem si, rozvedl se, opustil ženu se čtyřmi dětmi, oženil se s jinou, ale z církve by nikdy nevystoupil!

Vrátil jsem se z týdenní dovolené v Turecku... Je jasné, že mnoho spolubratrů a spolusester v Kristu mi položí otázku: „Proč to děláš? Proč se rekreuješ v muslimské zemi bez možnosti eucharistie, navíc ohrožen muslimskými teroristy?“ Je to jednoduché. Před pár lety jsem si byl nucen vybrat dovolenou v květnu a manželka zatoužila po cestě k moři. Ceny jsou v té době příhodné, ale bohužel v křesťanských destinacích je v té době ještě relativně chladno...

„Identitu mi poskytuje má příslušnost k Pánu, nikoli odloučení od druhých, aby mne nenakazili,“ řekl na symposiu své římské diecéze papež František. Připadá mi, že právě to je veliké nebezpečí, do kterého může snadno spadnout upřímný věřící, který chce sloužit Bohu: představa, že čím bude izolovanější od nevěřících, tím bude lepší křesťan... „To neznamená nepředkládat evangelní ideál. Je to naopak pobídka, abychom jej žili v dějinách se vším, co obnáší. To neznamená nepodávat zřetelnou věrouku, nýbrž vyhýbat se upadání do soudů a postojů, které nepřipouštějí složitost života.“

„Byls teď v klášteře u termitů?“

„Ne, nebyl...“

„Tam je teď výbornej kněz! A u svatého Gulbrechta jsi byl?“

„Ne...“

„Na páteru Kambalovi? Ne?“

„Ne!“

Jaksi svou víru nestíhám, zdá se mi.

A spousta věcí mi uniká, jak se teď ukazuje...

To kamarád Vojen Mnata je daleko víc v obraze!