Vrátil jsem se z týdenní dovolené v Turecku... Je jasné, že mnoho spolubratrů a spolusester v Kristu mi položí otázku: „Proč to děláš? Proč se rekreuješ v muslimské zemi bez možnosti eucharistie, navíc ohrožen muslimskými teroristy?“ Je to jednoduché. Před pár lety jsem si byl nucen vybrat dovolenou v květnu a manželka zatoužila po cestě k moři. Ceny jsou v té době příhodné, ale bohužel v křesťanských destinacích je v té době ještě relativně chladno...
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Mentalita diváka
„Byls teď v klášteře u termitů?“
„Ne, nebyl...“
„Tam je teď výbornej kněz! A u svatého Gulbrechta jsi byl?“
„Ne...“
„Na páteru Kambalovi? Ne?“
„Ne!“
Jaksi svou víru nestíhám, zdá se mi.
A spousta věcí mi uniká, jak se teď ukazuje...
To kamarád Vojen Mnata je daleko víc v obraze!
Ježíšovi bratři
V poslední době slýchávám někdy v kostelích: „Ježíš, náš bratr“. Je to taková, řekl bych, móda. Co se tím myslí? Cítím v tom někdy u některých kněží jakoby skrytou snahu snížit Pána Ježíše tak trochu z piedestalu jeho velikosti a božství a více ho představovat jako pouhého člověka – ačkoli jeho božství se výslovně nepopírá, přece tam někdy cítím, dej Bože, abych se mýlil, jakýsi heretický názvuk...
Ranní modlitba
Můj Ježíši, vezmi mi srdce polemické – a dej mi srdce milující. Pane, já vím, že křesťanství je náboženství lásky. Že po nás chceš, abychom milovali i své nepřátele. Ale když mě to nedá, slyším-li, že se Ti někdo rouhá, že o Tobě a o Tvé církvi říká vyložené nepravdy, musím mu přece ukázat, že se mýlí, musím mu přece ukázat, jak je blbej, a poučit ho. I když nechce...
Slova...
To je vážně jako na celý život, vážně až do smrti? Že když se rozvedeme, tady v matrice budeme pořád manželé? diví se snoubenci, kteří chtěli mít svatbu v kostele, protože je to hezčí – a teď najednou váhají. Co vlastně bereme vážně? Jistě, své zdraví, hlavně zdraví, říkají lidé, na prvním místě zdraví, to ti starší, se zdravím se udělají největší zisky; mladší zas adrenalin, adrenalinové zážitky, něco zažít, něco si užít... Ale svá rozhodnutí, své postoje ke světu okolo nás? Vůbec je vážně nebereme! Nějak bylo, nějak bude, říkají lidé. A: když nejde o život, tak jde o houby...