Milý Bože, pamatuješ si, která byla první knížka o meditaci, co jsem přečetla? Já to už nevím, vyšla jich celá vlna a já je lačně hltala. Chtěla jsem zatočit se svou roztržitostí, nesoustředěností a zmatkováním. Rozloučit se s tou věčnou nejistotou, jestli jsou dveře bytu zamčeny, dveře do ledničky dovřeny a… Však víš sám.
V knížce Briana Drapera Duchovní inteligence jsem si o Tobě přečetla, že Jsi Bohem přítomného okamžiku. Zajásala jsem a řekla si, že pak se Ti meditace musí zamlouvat. Nadchl mě titul Ukliďte si v hlavě od Andyho Puddicomba. Píše o meditaci tak jednoduše a přístupně. Doporučuje pro začátek jen deset minut denně. Tolik času mám i já. Poprvé jsem v těch deseti minutách rozjímala nad slovy Simeonova kantika, která mně sama přišla na mysl. Jako bych těmi slovy odevzdávala sama sebe Tobě a připomínala si se Simeonem divy, které jsi vykonal v mém životě. Podruhé jsem chtěla být věrná návodu v knize, a tak jsem jen jakoby zpovzdáli pozorovala rytmus svého dechu a své myšlenky. Tentokrát mě ta aktivita nijak na duchu neosvěžila. Když jsem se snažila rozlišit, jestli chceš, abych šla cestou meditace, připadalo mi, že mě Tvá ruka něžně a trpělivě odvrací z tohoto směru. Nechápala jsem proč. Je snad špatné chtít se zbavit zmatkování a zakotvit se v přítomnosti?
Pomohla mi teprve knížka Křesťanská hlubinná meditace od Wilfrida Stinissena. Je v ní vysvětleno, že nám křesťanům jde v meditaci od počátku o vztah k Tobě. Nemůžeme být spokojeni s pozorováním sebe samotných, jestliže jsi tady Ty. Už jsem kdysi četla knihu s názvem Křesťanská meditace, ale odradil mě v ní požadavek dvakrát denně půl hodiny nehybně sedět. To já nevydržím, vždyť mě znáš. Takže jsem i stránky knížky Křesťanská hlubinná meditace trochu přeskakovala, abych snad nenašla podobný požadavek. Některé popisy se mi zdály zbytečně podrobné. Ale jsem moc ráda, že jsem tu knihu neodložila nedočtenou. Poslední kapitola stojí za to. Jmenuje se Dvacet meditací a popisuje přesně tolik způsobů, jak meditovat či spíše jak pozvat svoje tělo do modlitby. Vždy také cituje Tvoje slovo, nad kterým je možné rozjímat.
Vybavuješ si, jak si vždycky po přijetí svátosti smíření sednu před svatostánek a řeknu Ti: „Pojď, Milý, můžeš se procházet zahradami mého srdce“? A Ty odpovídáš: „Ani nevíš, jak rád.“ Teď už Tě nebudu oslovovat tak jednotvárně, znám dvacet nových způsobů, jak Tě pozvat dál.

Wilfrid Stinissen, Křesťanská hlubinná meditace, Karmelitánské nakladatelství, 2007

http://www.modlitba.cz/texty/knihovna/k-1/krestanska-hlubinna-meditace/