Mám pár poznámek k Bruselu. Možná mohu působit jako konvertita poněkud radikálně, přesto vidím celou věc trochu jinak, než článek Brusel a Ninive (http://sklenenykostel.net.h7.clevernet.cz/index.php/menu-duch/menu-duch-tema/3292-brusel-a-ninive).

Pochopitelně nesnižuji hrůznost události, vždy se za oběti a jejich příbuzné pomodlím, stejně tak jako za atentátníky a jejich příbuzné. Dovedu si docela dobře představit, že jejich rodiče či prarodiče jsou normální slušní lidé.

Co mě ale nejímá, je strach. Tedy jakýsi podvědomý asi ano, ale na celou situaci dle mého dává evangelium odpověď. My sami přece nerozhodujeme o tom, jak dlouho budeme žít. O čem ale rozhodujeme, je, jak budeme žít. Je-li mezi mrtvými někdo, kdo žil zbožně, se smrtí počítal a každý večer děkoval Bohu za to, že mu dal další den jako dar, je teď v nebi a hledí na našeho nebeského Otce. Byl-li mezi mrtvými někdo, kdo Bohem pohrdal a s chutí hřešil, je to pochopitelně horší. Základní otázka zní: je pravděpodobné, že by se Ježíšova zvěst k někomu v Evropě nedonesla...?

V tomto pohledu se mi všechny oběti jeví velice podobně jako oběti dopravních nehod, či jiných neštěstí, kterých je denně násobně více a těch si už ani nevšímáme.

Pochopitelně zlu je nutné se bránit a já věřím, že policie a všechny složky dělají maximum. Na druhou stranu je možné, aby se i tyto události děly bez vědomí Boha? Vždyť Ježíš říká, že ani vlas z hlavy se nám neztratí bez vůle našeho Otce v nebesích (srov. Luk 21, 18). Tudíž má křesťan, který žije z Boží milosti, chodí ke svátostem, udržuje svou duši bez poskvrny smrtelného hříchu, důvod ke strachu?

A Ježíš jasně říká, že kdo se neobrátí, nepůjde do nebe (srov. Luk, 13, 3; Jan 10, 28). A je něco důležitějšího v životě než spása naší duše? A je možné, aby jí zabránil atentátník?

Pro mě je tudíž toto všechno jen jasným signálem pro obrácení, pro život, který bere vážně evangelium a touží po svatosti. A pak se nemá čeho bát.

To, že konzumní bezbožníci mají potřebu z toho všeho dělat hysterický teátr, je pochopitelné. Ale i pro ně je určena výzva k obrácení. Ježíš však nikde neříká, že se všichni lidi obrátí, jen rozlišuje kozly a ovce...

Naším úkolem není toto řešit, ale žít podle evangelia a tuto radostnou zvěst hlásat. A pak můžeme jít radostně a beze strachu životem dále.