1.

Nebyli to islámští arabští nájezdníci, kdo vyhladil křesťanství v celé severní Africe, kromě Egypta, nejdříve v těchto zemích křesťanství zásadním způsobem zesláblo.

2.

Něčeho podobného jsme v současné době svědky v současném bohatém západním světě. Nejdříve vymřou kněží a potom věřící – neexistuje víra, ze které nerostou duchovní povolání, to už není silná a plnohodnotná víra, i kdyby měla sebevětší vnější projevy a vnější úspěchy, jásání, fakulty, média, účast na poutích a na setkáních mládeže. Víra, ze které nerostou povolání ke zcela zasvěcenému životu, už není víra, ale skomírání.

V 60. létech dvacátého století jsem se dočetl (bral jsem to s rezervou, bylo to za železnou oponou a o dění za železnou oponou jsme prakticky nic seriozního nevěděli), že církev v Německu nemá nedostatek lidí ochotných být členy církve platit z toho plynoucí církevní daň, ale nedostatek lidí ochotných chodit do kostela. Bylo mi jasné, že pokud by tomu tak opravdu bylo, takovýto stav se dlouho neudrží a lidé začnou odcházet nejen z kostelů, nýbrž i vystupovat z církve. Víra lidí, kteří platí, ale neposlouchají církev a nejsou ochotni se pro víru čehokoliv vzdát z toho, na co mají chuť, už není opravdová víra, ale spíše jen pověra. Křesťanství sladké, konzumní a pohodlné, křesťanství zbavené oběti a smyslu Kristova kříže už je jenom pověra. A na trhu pověr nemá Kristus šanci. Navíc víra skutečná, která vždycky žije a stále existuje, takovému „křesťanství“ vadí.

3.

Ale i nadbytek duchovních, a zejména kněžských povolání může být někdy krizový: církev roste, církev je na vzestupu, kněží jsou v úctě, a na tom se chtějí podílet oportunisté; třebas ještě věřící – ale oportunisté: taková církev začne brzy zahnívat od středu; nejprve od kněží, nikoli od biskupů ani od věřících; hniloba však potom zachvátí i je.

A taková zahnívající církev má najednou, téměř jakoby ze dne na den, zase kněžských povolání málo, až skoro žádná. Od 60. do 70. let dvacátého věku si takovýto vývoj prodělala katolická církev v tradičně protestantském a silně protikatolickém Holandsku: od období nečekaného vzestupu k nejhrozivějšímu úpadku.

4.

Shrnutí: jako věřící křesťané vždycky budeme ve společnosti menšinou; jde jen o to, jak velkou a jak dobrou menšinou. Vůči lidem i vůči Bohu.