Těsně před začátkem Svatého týdne byl zveřejněn poněkud nezvyklý článek. Jedná se o poznámky Benedikta XVI. z 11. dubna 2019. Emeritní papež se rozhodl poskytnout svůj pohled na poslední události v církvi spojené se sexuálními delikty. Text je poměrně dlouhý (šest stran A4) a také velice hutný a obsažný. Skoro bych řekl, že věk Benedikta XVI. (v těchto dnech oslavil 92. narozeniny) nic neubral na jeho brilantnosti a především prodchnutosti Duchem Svatým. Text lze myslím zcela jednoznačně označit za text prorocký.
Emeritní papež rozdělil své úvahy do tří okruhů. V tom prvním vysvětluje sexuální revoluci v 60. letech minulého století. Pro nás Čechy je možná překvapivá informace o tom, jak v Německu byly dětem promítány filmy se sexuální tematikou až na pokraji pornografie, a to s požehnáním ministryně zdravotnictví. Benedikt zde dále popisuje nárůst násilí s tím spojený.
Zajímavé je líčení úpadku morální teologie, a dokonce vnitřní spory v církvi mezi některými teology a Svatým otcem Janem Pavlem II. Zcela se začala vytrácet tradiční morálka založená nejen na Písmu, ale také na přirozeněprávním hledisku, do té doby samozřejmém. Začalo se vžívat posuzování dobra podle toho, co se nám líbí a co nám dělá dobře. Autor zde připomíná, že Bůh je víc než fyzické přežití. Život získaný za cenu zřeknutí se Boha, život založený na nejzazší lži, není životem.
Ve druhé části pak popisuje důsledky tohoto pro církev. Změny v přípravě na kněžskou službu označuje za kolaps a píše o vzniku homosexuálních klubů v rámci seminářů. Atmosféra byla taková, že knihy Josepha Ratzingera byly skrývány jako škodlivé a kdo je četl, mohl být označen za nevhodného ke kněžství...
V části věnované pedofilii vysvětluje tzv. garantismus. Znamenalo to, že při vyšetřování deliktů měla být zaručena práva především obviněných, a to v míře, která fakticky znemožňovala jejich odsouzení. Zároveň uvádí, že hlavní příčinou těchto deliktů je odpad od víry, neboť pouze tam, kde už jednání lidí neurčuje víra, jsou takovéto delikty možné.
V nejkrásnější třetí části pak pokládá otázku: Co máme dělat? Především varuje před pokušením vytvořit nějakou jinou církev. Jedině láska a poslušnost našemu Pánu Ježíši Kristu mohou ukazovat správnou cestu. Za nejdůležitější pokládá lásku s tím, že síla zla se rodí právě z odmítnutí Boží lásky. Zdůrazňuje nutnost vnímat Boha jako základ pro vše. To, že Bůh je stvořitelem a mírou všech věcí, je prvotní požadavek. Zároveň sám Bůh se stává v Ježíši Kristu stvořením a mluví k nám lidem jako člověk.
V západní společnosti však Bůh ve veřejné sféře absentuje a nenaslouchá se mu. Připomíná, že po druhé světové válce přijalo Německo do ústavy deklaraci o odpovědnosti před Bohem. Půl století poté už nebylo možné přijmout kritérium odpovědnosti před Bohem do evropské ústavy. V tomto rozhodnutí se odráží situace Západu, kde se Bůh stal privátní záležitostí menšiny.
Vyzývá všechny křesťany k tomu, aby Boha pouze nepředpokládali, ale upřednostňovali! Vyjadřuje smutek a obavy nad naším postojem k eucharistii. Její formální přijímání, které se stalo pouze společenským obřadem, budí obavy. Vyzývá k tomu, abychom chránili tento veliký dar před zneužíváním.
Benedikt XVI. také upozorňuje na to, že z církve mizí ona nadpřirozenost, která je dána její podstatou. Biskupové dokonce formulují svoje pojetí církve z velké části téměř výlučně politickými termíny. Dodává, že církev námi vytvořená nemůže prezentovat žádnou naději. Idea nějaké lepší církve, kterou si sami vytvoříme, je ve skutečnosti ďáblův návrh.
Ke konci pak připomíná, že i dnes je v církvi společně s koukolem i mnoho těch, kteří jsou onou pšenicí zmiňovanou Ježíšem v podobenství.
V samotném závěru pak emeritní papež děkuje současnému papeži, pozemské hlavě katolické církve, za vše, co dělá pro to, aby nám nepřetržitě ukazoval Boží světlo.
Neponechme toto poselství Benedikta XVI. bez povšimnutí. Považuji za zvláštní Boží milost, že nám Bůh ponechal tohoto velikého papeže v pozadí, a zároveň děkuji Bohu za to, že papeži Františkovi dal pokoru k tomu, že dovolil tento prorocký text publikovat. Bůh se o nás stará a nenechá svou církev padnout.
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29264