Uprostřed vánoční doby, mezi slavností Narození Páně a svátkem Zjevení Páně, tedy Tří králů, konec vánočního oktávu uzavírá zasvěcený svátek s teprve padesátiletou historií. Zaveden byl papežem sv. Pavlem VI. v roce 1970, kdy nahradil svátek Obřezání Páně, který se slavil 1. ledna, tedy v den, kdy se osmý den od narození konala podle židovských předpisů rituální obřízka. Přesto je historie tohoto mariánského svátku podstatně delší, protože sahá až do 6. století. Církev na Východě jej původně slavila 26. prosince.
Na koncilu v Efezu roku 431 bylo přijato označení Panny Marie jako Bohorodičky, řecky Theotokos. Pojmenování role Panny Marie v dějinách spásy následovalo po dlouhých sporech a mnoha nesprávných názorech vysvětlujících osobu a přirozenost Ježíše Krista. Poté, co byly na koncilech církevními otci odmítnuty všechny možné varianty nejasného, nepravého lidství a odděleného či zdánlivého božství v přirozenosti Pána Ježíše, bylo definitivně zformulováno, že Ježíš je osobou, jež v sobě neoddělitelně spojuje lidskou i božskou přirozenost. Tak vznikl pojem individualita, neoddělitelnost lidské i božské přirozenosti v jedné osobě Božího syna. Panna Maria pak byla prohlášena Matkou Boží, řecky Métér Theou.
Spojení Nového roku a slavnosti Matky Boží, Panny Marie je zcela přirozeným vyústění propojení křesťanského slavení Vánoc a občanského kalendáře, který i v dnešní postkřesťanské společnosti stále ještě přejímá křesťanský historický optimismus pramenící z jeho náboženského pojetí dějin jako dějin spásy. Nový začátek roku již dnes ani nepřipomíná moderní víru v pokrok falešných světských náboženství, které se ve své pomýlenosti a pýše domnívaly, že právě jim patří budoucnost. Nový rok s mariánským svátkem nám naopak připomíná jiný začátek, který představuje vtělený Logos. Od Jeho narození se počítá náš, dnes již globální kalendář. V pozdním středověku, kdy nový rok začínal Vánocemi, byla obvyklým dárkem provázejícím přání Božího požehnání malá soška nahého Ježíška. Nahý chlapeček viditelně dokládal, že na svět přišel Bůh jako skutečný člověk, osoba v mužském lidském těle. Tento zvyk se rozšířil z klášterního prostředí a zejména v německých zemích zcela zdomácněl během 15. a počátkem 16. století v městském milieu.
Panna Maria stála se svým rozhodnutím na počátku Kristova vykupitelského díla. Je jako Matka Boží nejbližší ze všech lidí Bohu a jako žena i nám lidem, především pak vzorem oddanosti Jeho záměru, který nám ve své lásce projevil. Svým příkladem nám Maria ukazuje cestu k tomu, jenž je „pravda i život“. Panna Maria nabízí začátek naší cesty, na jejímž konci je neodvolatelná naděje na dojití do cíle našeho života i naplnění času vyměřeného celému lidskému pokolení. Díky Panně Marii nemá symbolika počátku a neodvratného konce pro nás příchodem Ježíše Krista, který sám sebe označuje za Α i Ω, tragický význam. Snad ani není možné si nic lepšího přát i do dalšího nového roku 2020.