Jedno srdce a jedna duše… Je to vůbec možné, aby dnes měla obec věřících jedno srdce a jednu duši? V době, kdy se zdá, že rozdělení, které seje Boží nepřítel, vítězí všude, včetně Kristovy Církve? Uvedu dva povzbuzující příklady, že to možné je.
Končil jsem návštěvu rodiny, kde manželé zasvětili svůj život předání pokladu víry svým dětem. Velmi zjednodušeně řečeno u nich platí „hlavně víra“, ne, jak se většinově říká a žije, hlavně vzdělání, majetek, zajištění a další, to vše korunováno nejčastějším: hlavně to zdravíčko. Řekl jsem: „Pomodlíme se, dám vám požehnání a jedu dál.“ Všechny děti, bylo jich v kuchyni šest z osmi, si stouply, otočily se směrem ke kříži, sepjaly ruce a modlily se. Ne tak, jak to bývá v našich rodinách – oči v sloup, povzdechy typu: „Už zase, letos jsem se už modlil.“ Někde se děti v takovéto situaci tiše, se soucitným pohledem vytratí. Uvědomil jsem si, že mně Bůh dal zažít jedno srdce a jednu duši – a že to možné je.
Druhým příkladem se z nejnižšího, ale nejdůležitějšího patra Církve, kterým je rodina, přeneseme do patra nejvyššího. K posledním třem papežům. Svatý Jan Pavel II. úctu k Božímu milosrdenství, tak jak je předal ve zjevení Pán Ježíš svaté sestře Marii Faustyně, ohlásil celému světu a v roce 2000 uzákonil. Benedikt XVI. ji precizně teologicky vysvětlil. Papež František ji rokem Božího milosrdenství dovršil – stačí zpívat a naplňovat životem slova hymnu roku Božího milosrdenství. Opět příklad jednoho srdce a jedné duše obce věřících.
Oba tyto příklady vyvěrají z hluboké víry a naplňování slov, která k Božímu milosrdenství patří: JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI! Tato slova vycházejí ze slov dnešního evangelia. Slov, která řekl apoštol Tomáš, jemuž mnoho věřících dává nepravdivé příjmení – nevěřící: „PÁN MŮJ A BŮH MŮJ!“
O milosrdenství ještě svědectví kněze z jedné farnosti. Stalo se u nás neštěstí. Dva mladí lidé – sourozenci – jeli autem na návštěvu. Na rovném úseku silnice jela v protisměru řidička, která se otočila k dětem na zadním sedadle a vjela do protisměru. Sourozenci byli na místě mrtví. Po několika měsících byl soud nad touto řidičkou. Před vynesením rozsudku se přihlásila o slovo matka obětí nehody a poprosila – k úžasu všech přítomných – soudce, aby řidičku, která zavinila smrt jejích dětí, neodsoudil k trestu odnětí svobody. Soudce vše zvážil a její prosbě vyhověl. Později jsem se své farnice zeptal: „Proč jste to udělala?“ A ona odpověděla: „Otče, jsem matka, která ví, co to je přijít o děti. Žena, která mě o děti připravila, to neudělala schválně. Nechtěla jsem, aby další matka, byť jen na čas, přišla o své děti.“
Všemohoucí Bože – Otče milosrdenství, prosíme tě – v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie a svatého Josefa, dej nám jedno srdce a jednu duši, aby se na nás naplnilo Kristovo: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Skrze Krista našeho Pána. AMEN.