Ve věku 96 let a po sedmdesáti letech panování zemřela 8. září 2022 Alžběta II., královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a hlava státu v dalších 14 malých i velkých zemích světa, hlava Commonwealthu, tedy Britského společenství, kde jsou členy nejen monarchie, nýbrž i republiky. Také hlava anglikánské církve.
Ať je jí Bůh milostiv a přijme ji do svých nebeských příbytků.
Největším nepřítelem monarchie jsou média (ale možná i jejím největším přítelem), nejen ta bulvární. Obávám se, že neustálé opakování toho, jak byla Alžběta Druhá vynikající a skromná a velkolepá a tak dále, už musí otravovat i ty, kdo si jí, jako já, velice vážili...
Musel jsem trochu počkat, abych se nepřipojil k první mediální vlně, neopakoval samozřejmosti a pochvalné banality, i když s nimi v naprosté většině souhlasím, a mohl o Jejím Veličenstvu napsat něco málo klidněji a svobodněji.
Byl bych mezi prvními, kdo by šel na barikády, kdyby se měla legálně obnovit absolutní vláda nevoleného panovníka, ale jsem přesvědčeným stoupencem moderní monarchie, monarchie v demokracii – monarchie jako symbolu tradic, jako ztělesnění hodnot, jako výrazu kontinuity.
Moderní monarchie je především poezie – když parlament a vláda poezií nejsou.
Proti tomu nemá smysl argumentovat politologickými argumenty.
Napsalo a řeklo se toho už mnoho, jak říkám, nechci to opakovat. Ale řešily se i zajímavé otázky. Například co si královna myslí, jaké má názory, když je nesmí veřejně vyjadřovat. Královna koná své povinnosti podle zadání ministerského předsedy, a tak vozila ve zlatém kočáře po Londýně předsedu Komunistické strany Číny, hlavu zločinného totalitního režimu, a nedala mu ani stínem najevo, že by snad měla na některé otázky jiný názor než on. Ovšem když byla na návštěvě Polska, bylo do programu na její výslovné přání doplněno setkání s dělníky gdaňské loděnice; královna si přála osobně poznat lidi, kteří rozkymáceli první kostku domina, které pak vedlo k pádu všech komunistických vlád ve střední a východní Evropě…
Politicky nejhorší chvílí jejího panování pravděpodobně byl moment vypsání referenda o samostatnosti Skotska. Skotští nacionalisté sice vyhlásili, že s Anglií spojují jejich zemi historická pouta, která nebudou trhat, že tedy (formální) hlavou nezávislého skotského státu zůstane britská královna a pozvali ji k projevu ve skotském parlamentu – ale… Královna myslela na Británii, ne sama na sebe. A když stoupenci jednotné Británie v referendu vyhráli, byla, podle indiskrece premiéra Camerona, šťastná jako nikdy předtím…
Další závažnou otázkou, ke které se vyjadřovali různí povolaní lidé, bylo, proč si Alžběta II. při své památné (skutečně památné) návštěvě Česka v roce 1996 přála kromě Prahy navštívit i Brno. (A to jí nabízeli jako mimopražskou destinaci Český Krumlov!) (Někteří Pražáci se divili už jen tomu, že panovnice ví, že Brno existuje.) Myslím si, že znám správnou odpověď. Nedlouho předtím (na datum si už nevzpomínám) navštívil Brno tehdejší následník trůnu princ Charles. Byl i v domě tělesně handicapovaných Meta na rohu Lidické a Kotlářské. A Brňané jej tehdy uvítali skutečně velkolepě, tak jako nikdo jinde v České republice – ovšem to byla jen „malá návštěva“, ne návštěva hlavy státu. Ale Dvůr svatého Jakuba si vyhodnocuje, jak jsou kde členové královské rodiny přijímáni, a vyšlo jim, že uvítání královny v Brně by mohlo být ještě velkolepější a ještě srdečnější. Taky že bylo.
The Times tehdy (29. 3. 1996) napsaly: „Od návštěvy v jihoafrickém Sowetu nepřitáhla královna nikde takové davy, jako včera v Brně v České republice.“ Čímž trefily hřebíček na hlavičku: jak Soweto, tak Brno žily – nechci teď řešit, do jaké míry a jakým způsobem – s pocitem potlačení, upozadění, nespravedlivého zatlačení na okraj; návštěva britské panovnice dostala jejich domov do první řady. Rozumíte tomu?