V Novém zákoně se píše, že lidé tohoto světa jsou prozíravější než my křesťané. A také se nám doporučuje, abychom byli lstiví jako hadi, ale mírní jako holubice. V mnoha jiných nárocích v Bibli zmiňovaných žalostně selhávám, ale výše uvedené požadavky splňuji. A rád bych toto tvrzení ilustroval na následujícím příkladu.
Už čtvrtým rokem připisuji na dlouhý seznam vánočních přání svých vnoučat, který je každoročně pečlivě a krasopisně vyveden, vyzdoben kresbami a umístěn za okno, odkud se záhadně ještě téhož večera ztratí, své vlastní velké přání. Pro to přání se mi směje manželka, děti se svými životními partnery, a dokonce i větší vnoučata. Ta maličká mi zůstávají věrna a z mého přání mají nepokrytě radost. Tím se potvrzuje další moudré biblické konstatování, že je dobře, když se důležité věci zjevují maličkým a velcí a moudří jsou ponecháni v nevědomosti. Aktuálně jsem si prakticky jist, že všem posměváčkům smích brzy přejde.
Už čtyři roky si pod vánočním stromkem přeji nalézt osla! Žádnou malou plastovou figurku (tu už mi předloni dali) ani pomocný stojan k truhlářskému ponku (tomu se taky říká osel a je to šikovná věcička), ale pravého, živého osla střední velikosti, který se typicky zvukově projevuje, žere trávu a seno a je to ideální pomocník.
Dříve, než se začne smát neprozíravá část ctěných čtenářů, bych rád shrnul oslovy přednosti. To dobré zvíře slouží lidstvu po tisíciletí. Na rozdíl od dalšího věrného pomocníka, psa, nežere drahé maso, ale zdarma rostoucí pícniny. Málo se také ví, že osel dokáže ochránit stádo ovcí před vlky účinněji než ovčácký pes. A opět je tu ta výhoda, že se společně se stádem napase. Pobýval by tedy s mým malým stádečkem ovcí za stodolou a já bych se přestal bát smečky vlků, která by k Rakovníku mohla z Beskyd časem dorazit. Oslík je také velký silák, unese dvakrát tolik, kolik váží (zkuste si představit, že by vám takové břemeno naložili na záda – v mém případě 170 kilogramů) a když ho zapřáhnete do vozíku (ten mám připravený v kůlně), utáhne s využitím efektu valivého kola ještě daleko více, včetně mne na kozlíku. A tento výčet není zdaleka konečný, zmíním už jen, že v oslovi získáte na celá desetiletí věrného druha a je také ideálním nástrojem pro rušení spánku sousedů, kteří člověku provedli něco nepěkného.
To všechno je hezké, ale máme přece auta a motorky, traktory a jiná popojíždědla. Proč se vracet do devatenáctého století a muset se dennodenně starat se o tu němou tvář? Bláznivý snílek, říkají si o mně posměváčci. Něco podobného, odpusťte mi to troufalé srovnání, si před dvěma tisíci lety mnozí říkali o Pánu Ježíši. A jaké nakonec přišlo překvapení! Na to překvapení je v mém případě už také zaděláno.
V tomto týdnu evropský parlament definitivně prokázal, že je z většiny tvořen zapálenými křesťany, kteří věrni biblickému konstatování postrádají byť jen špetku prozíravosti. Počínaje rokem 2035, tedy za pouhých dvanáct let, si v celé Evropské unii jiné auto, než elektromobil nekoupíte. Co to bude znamenat pro obyvatele s nižšími příjmy, zaměstnanost, zatížení energetické soustavy a Českou republiku jako takovou se můžete dočíst v článku pana europoslance Vondry (odkaz níže).
Nejsem si úplně jist, ale pevně doufám, že uvedené rozhodnutí evropského parlamentu anebo článek pana europoslance konečně otevřou mým nejbližším oči a mé oči i oči mých nejmenších vnoučat se o Štědrém dnu rozzáří, až pod okny uslyšíme typické zahýkání. Potom se milý čtenáři můžeš těšit na služby spediční firmy Senomatské povoznictví s.r.o., kterou s Barunkou, Ondráškem, Mařenkou, Tomáškem, Štěpánkem a Evelínkou založíme. Dost možná to bude jeden z velmi mála způsobů, jak nemuset nést svůj náklad na vlastních bedrech.