Konečně u nás na Nouzově polevila vedra a já mohl přerušit vynucenou siestu. Sbalil jsem ruksak a vyrazil na přibližně šestikilometrovou procházku, která vedla na severozápad k šanovskému lesu, potom západně do lesa pšovického. Odtud na sever kolem chmelnic nad sousední obcí Přílepy k prameni u bývalého přílepského mlýna a zpátky na východ, opět mezi chmelnicemi k domovu. Kromě lesních cest trasa vede po starých polních cestách, které lemuje různorodý porost. Plané hrušně, hlohy, všudypřítomné bezinky, šípkové růže, ostružiní a maliní. A taky třešně! Zatímco na jablka a hrušky si našinec bude muset ještě dva měsíce počkat, tahle peckovina plodí právě teď v červenci. A umí překvapit, posuďte sami:
1. Až letos jsem zaznamenal, jak velký časový rozptyl ve zrání třešně rostoucí kolem naší vesničky mají. Na první červené třešně jsem narazil v polovině června ve smíšené aleji oddělující katastr Nouzova od většího souseda, Senomat. Roste tam bratru třicet třešní, většinou pozdní, pevné chrupky, které se dají česat ještě dneska. Ale odděleně, mezi javory a jeřáby, roste později dosazená, velmi raná třešeň s menšími plody světlejší barvy. 
2. Krátce po ní dozrávají ranější odrůdy na naší zahradě. O ty se nedobrovolně dělíme se špačky, protože daleko početnější plané třešně ptáčnice svůj hodovní stůl ještě nerozprostřely. Letos jsme očesali několik košů, v jiných letech nám opeřenci nechají sotva pár plodů k ochutnání.
3. Zhruba před čtrnácti dny, počátkem července, dozrála naše největší třešeň, tmavě červená chrupka. Ta se hodí na zavařování. Souběh týdenní dovolené a vlny veder se letos postaral o to, že z třešní jsou předčasně hrozinky. Sotva jsme stačili očesat pár kilogramů na marmeládu!
4. Na své pouti jsem studoval a porovnával takzvané plané třešně. Naučili jsme se nad nimi ohrnovat nos, ostatně jako nad mnoha dalšími ryze přírodními druhy ovoce, ze kterého se nám podařilo vyšlechtit větší a výnosnější odrůdy. A to je myslím velká chyba!
Na trase jsem potkal a ochutnal maličké třešně, pecku s obalem. Ale také třešně velikostí připomínající šlechtěné druhy. Chuťově vynikající byly třešně střední velikosti zbarvené až do černa, s lahodnou, šťavnatou dužinou. Jiné byly o poznání méně sladké, s dužinou tuhou jako kulturní chrupky. Další měly lehce nahořklou chuť – no a některé mi moc nechutnaly. Úžasná variabilita na těch několika kilometrech mé pouti.
5. Kolem pramene u mlýna, na jehož vydatnosti se sucho také podepsalo, rostou divoké maliny. Jinde by jejich plody byly vyprahlé, ale tady chutnaly báječně. Kousek za pramenem stojí chmelnice. Chmel vypadal překvapivě svěže, ale jeho typické šištice, ikonická to přísada českého národního nápoje, byly sotva vidět. Řekl bych, že pivo letos zase podraží. 
6. Kousek pod Nouzovem roste planá hrušeň. Z minulých let vím, že plodí kulaťoučké hruštičky, tak pět centimetrů v průměru. Ale ta chuť, přímo se rozplývají na jazyku! Letos má také slušně nasazeno, v září dorazíme s vnoučaty.