Ocelové helmy
Švýcarů se lesknou.
A na nich vlají
červené chocholy.
Četnictvo přispěje
hudbou sytě břesknou.
Bolesti světa
zabolí, koho zabolí...
Ocelové helmy
Švýcarů se lesknou.
A na nich vlají
červené chocholy.
Četnictvo přispěje
hudbou sytě břesknou.
Bolesti světa
zabolí, koho zabolí...
„Proud migrantů stále sílí,
zadrž nám jej, Turku milý!
Moře plné člunů z gumy
hlídat nikdo z nás neumí!“
Nejezdí na žádném koni Hektorovi:
přesto je v sedle. Několika slovy
uvede do obrátek celou politickou scénu...
Pak jenom přimhouří úzká modrá očka –
a počká. Jak u myší díry chytrá kočka.
Na svatého Řehoře
čáp letí přes moře;
kolem hlavy vítr hvízdá:
letí stavět Čapí hnízda.
Větve splétá, větve vije
za anonymní akcie:
vůbec mu v tom nebrání,
že je odmítal v kampani...
Z katedrály zvoní zvony...
Však katedrálu vlastní stát.
Tož může být erár bez Madony?
Církvi snad její obraz dát?