Fejetony

Tenhle příběh mi vyprávěl inspektor dopravní policie, v jehož popisu práce je účast na jednáních o stanovení dopravního značení. V malebné vísce na Křivoklátsku si občané zvolili novou paní starostku. Říká se, že nové koště dobře mete. O starostce to platilo dvojnásob. Do své agendy rychle zařadila letitý problém, vysokou rychlost vozidel přijíždějících do obce...

Nebyli jsme tam, kde žili naši předci, a tak jsme o den později, v časném odpoledni zářivém jako vybroušený drahokam, zašli na hřbitov v maloměstě, kde žijeme. Mohli jsme si dovolit být nad věcí. Zapálit svíčku u hrobu někoho, koho známe z vyprávění, anebo si pro svíci a krátkou modlitbu vybrat místo, které se nám prostě jen líbí. Zlaté listí se sypalo ve hřbitovní aleji. Naši mrtví jsou pořád s námi. Vnímám ve svých dětech i sama v sobě to pokračování. Při úklidu jsem našla obálku se zapomenutými fotkami. „Na tvých křtinách ještě byli oba dědečci, vidíš?“ ukazuji nejstaršímu...

...když se zavřete do jedné domácnosti s jednou, dvěma, třemi a dalšími osobami a osobnostmi (podotýkám, že jste si svobodně a vědomě vybrali pouze manžela – děti přijímáte, ale nevíte, jaké budou; širší rodinu si taky moc vybírat nemůžete) a často přitom není nikam úniku, pak kam se hrabe televizní vila Vyvolených. Člověk se sám v sobě dostává do hlubin, o nichž se ani nenadál, že se někde v něm nacházejí...

Ausgerechnet na Dušičky vypočítaly feministky letos den, odkdy české ženy pracují zadarmo. Když se rozdíl mezi platy u mužů a u žen promítne do kalendáře, vyjde to prý právě takto. Nechci s tím ani za mák polemizovat. Ať si ženy vydělají. Můj plat mi ovšem není vyplácen na úkor toho, že nějaká žena má nižší, a cítit se vinen za to, že jsem muž, odmítám. Chtěl bych však ambiciózním ženám zdarma poskytnout radu, jak rychle snížit platy mužů v celém národě...