Vydal jsem se dál „do ulic, jedna se ponenáhlu mění v pískovou cestu po břehu přehrady, jež sahá až k centru města…“. Přehrada je secesní, což se projevuje dvěma věžičkami, které uvozují silničku na hrázi. Je-li Praha město sta věží, Liberec je město tisíce věžiček: na vilách, na radnici, na úřadech i domech; svou věžičku má i soubor domů pro zaměstnance firmy Liebig & Co., celek, kterému se říká Liebigovo městečko...

Číst dál...

Vyrazil jsem vstříc celému labyrintu výstav rozmístěných do několika pater; abych jmenoval dva protipóly: velmi hodnotná stálá expozice českého umění 20. století – a první výstava mladého libereckého malíře (no, malíře…) v rozsahu, jakým by se jistě necítil nedoceněn žádný zkušený malíř...

Číst dál...

Hustá mlha mi zakryla celý kraj – ba i sám vrcholek té úžasné stavby, plným právem české „stavby století“, rotačního deltoidu, který opticky a logicky doplnil vrchol hory, jako by tam byl odjakživa, jako by sám od sebe vyrostl ze skal. Pršelo a byla zima, i když byl srpen.

Číst dál...

Občas se ve svém okolí setkám s někým, kdo odmítá vakcinaci proti covidu 19. Nevím, jak v jiných názorových bublinách, ale v té mojí, kde různé dezinformační fámy nenalézají příliš sluchu, slyším jako odpověď na otázku „Proč?“ nejčastěji: „Nechci se sebou nechat manipulovat!“ A varianty této odpovědi. Po mé připomínce, že přece dotyčný(-á) jistě absolvoval(a) už celou řádku jiných očkování, následuje zpravidla pokrčení ramen.

Číst dál...