Tak žijeme, tak tady,
ve strachu a v noci
i za bílého dne...
V místnostech bez oken,
v ložnicích na náměstích.
V pyžamech
z černého sukna...
Tak žijeme, tak tady,
ve strachu a v noci
i za bílého dne...
V místnostech bez oken,
v ložnicích na náměstích.
V pyžamech
z černého sukna...
Jak hrozný je náš mír
Stůl se stříbrnými příbory
prostřený na bojišti
kde krev rychle stéká do písku
my
se po ní neohlížíme nevidíme ji
a z písku vystřelují
nálože nenávisti
Dopřej mi prosím ještě chvilku času, Bože,
dopřej mi prostor
na pokání jak bílý stan na bílé pláni,
abych se ztratil,
abych se vrátil,
abych světu zmizel,
ať se všechna svízel
zvrátí, ztratí, spálí,
ať hry, jež jsme hráli,
bílá milost spálí,
ať
obrousí se hrany,
než zaznějí hrany,
Bože, dej nám bílé stany...