Literární

Věřícího čtenáře by mohl po 150 letech zajímat pohled na tehdejší církev, i když to není hlavní téma. Je tu jenom krátký výjev dětského pohřbu, kdy do domu smutku přijde kněz s kostelníkem: kněz má „od přírody nevlídnou, odpuzující tvář“, kostelník je „postavy trpaslické s obrovskou hlavou a nevylíčitelným výrazem idiotismu v tváři“...

Jsme míčky vyhozené vzhůru.

Náš život je let

na několik let,

tam, zpět.

A dopadáme unaveni.

Ptáme se

meteoritu,

který leží vedle nás

na studené zemi:

„Jaké je to ve vesmíru, bratře?“

Proud vody z kohoutku 

je klidný

a odběr plynu podle

základního stupně

Dnes nejsou záplavy

a ještě nevyschly

ani všechny studny

...

Tříkrálová sbírka byla letos u nás, v okrajové čtvrti Ostravy, výjimečná tím, že se chodilo koledovat. Dřív „nebyli lidi“ a také pan farář prosazoval názor, že není dobré k lidem chodit jen tehdy, když po nich chceme peníze. Proto se dlouhá léta Tříkrálová sbírka prováděla formou akademie v kostele, kde vystoupily děti z farnosti, ze školy a kostelní sbor. Ale po povzbuzení ostravskou Charitou jsme si řekli, že letos koledování přece jen zkusíme...