V neděli 11. června byli v Brně-Bystrci, blízko Brněnské přehrady, vážně zraněni nožem dva mladí Romové, jeden z nich po převozu do nemocnice zraněním podlehl.
Obecně: atmosféra mezi mladíky a dívkami, kteří se sjíždějí na Brněnskou přehradu k tradiční letní přehlídce ohňostrojů, nebývá jenom příjemná. Barevná nebeská podívaná je pro některé z nich spojená s pitím alkoholu a drobnými výtržnostmi – až dosud se však nic závažného nepřihodilo.
Skupinu Romů jedoucích na přehradu, pouštějících si v tramvaji hlasitou hudbu a hlasitě povykujících by každý z nás ignoroval (já taky) a oni by po chvíli vystoupili a povykovali dál, už na břehu brněnského moře...
Chápu, že to mohl být jenom Ukrajinec, kdo je začal napomínat.
Ovšem tím porušil, aniž to tušil, existující tichou dohodu o hladině hluku a mohlo dojít ke konfliktu – a jakmile vypukl konflikt, mohl eskalovat až k tragédii.
„Na rvačku nedaleko zastávky MHD policejní hlídku upozornila svědkyně. Policisté se rozběhli k místu incidentu, jeden z členů hlídky zajistil přivolání zdravotníků, druhý zjistil popis podezřelého pachatele. Později byl zjištěný sedmatřicetiletý muž na místě zadržen. Podali jsme podnět k podání návrhu na vzetí obviněného do vazby,“ uvedl policejní mluvčí Petr Vala.
Vyšetřování dál pokračuje, ale v prokremelských skupinách odsuzujících pomoc Ukrajině už propukla temná euforie zloby: konečně něco, po čem tyto skupiny už dlouho toužily, pořádná ukrajinská kriminalita proti českým občanům! Nevadilo ani, že obětí je Rom, i když často titíž lidé ještě nedávno zaměřovali svoji nenávist hlavně proti Romům.
Ale nepříjemná byla i reakce na straně mnoha Romů. Najednou mohli říkat: „My jsme Češi – a cizinci nás tady vraždí.“ Známý expert na extremismus Miroslav Mareš komentoval: „Romové byli vždy právem dotčeni, když po nějakém kriminálním činu spáchaném Romem je všichni paušálně házeli do jednoho pytle, a teď se paradoxně velká část z nich na sociálních sítích vyjadřuje obdobně.“ Mnoha Romům tragédie u břehů přehrady splynula s jejich pocitem bezmoci vůči násilí a pohrdání, kterému jsou vystaveni v české společnosti, silně rasistické, tak rasistické, že si svůj rasismus ani nepřipouští, ani neuvědomuje...
Kořeny romské reakce na to, co se 11. června stalo, popsal několik dní před touto událostí samou, a to na základě jiného incidentu, Patrik Banga, jeden z mála úspěšných Romů u nás: ministr vnitra Vít Rakušan tehdy řešil násilí vůči malé ukrajinské dívence, kterou uráželi a poplivali její spolužáci: „Ne, nechci být zlý,“ napsal Banga. „a už vůbec nechci zlehčovat, co se stalo ukrajinské dívce, na kterou si vyšlápli spolužáci. Je to hnus. Už jen proto, že chlapci útočili (asi) v přesile na dívku. Považuju ale za správné říct, že děti za to fakt nemůžou. Jsou totiž odrazem svých rodičů. A pokud jejich rodiče doma nadávají Ukrajincům, dělají to děti přirozeně taky. Takže jestli existuje řešení, tak to jsou postihy ve škole a důrazná domluva rodičům. I když… Na některé rodiče prostě nezabere nic. Na debilitu ještě žádná domluva prostě nezabrala. Člověk se ale nutně musí zamyslet nad tím, jaký je rozdíl mezi obětí šikany a obětí šikany. A jakkoliv chápu, jaké trauma prožila ta holčička, musím si prostě nutně vzpomenout na to, kolikrát jsem podobnou situaci zažil já. Mí přátelé. Mí příbuzní. Mí sousedi. My všichni. Moje sestra kvůli tomu nechtěla chodit do školy. Na hřiště jsme chodili jen tam, kde bylo víc Romů, protože všude jinde bychom byli terčem přesně takové šikany, jako ta ukrajinská holčička.
Střih, uplynulo dvacet let a identickou situaci zažila moje dcera. Taky na ni ve škole děti pořvávaly, že je cigoška. A taky přišla domů s pláčem. A nechtěla chodit do školy, stejně jako moje sestra před víc než dvaceti lety. A jasně, ve škole jsem udělal virvál, ale jinak to vlastně nikoho nezajímalo. A vlastně to nikoho nezajímá, ani když se to někde v zemi děje každý den. Jsem totiž ochotný vsadit měsíční plat na to, že podobnou situaci prožije některé z romských dětí každý den. Ale žádný ministr vnitra. Žádná reakce veřejnosti. Žádný tlak na to, aby šikana ve škole byla postihována daleko důrazněji…“
Je zločin házet lidi do jednoho pytle, Romy i Ukrajince a třeba i Čechy, kteří kradou ve Vídni v supermarketech.
Jaké je řešení? Informovanost. Dialog. Opravdová, skutečná rovnost všech občanů. Důsledný postih JAKÉKOLIV šikany. Vstřícnější postoj k Romům ze strany většinové společnosti. A hlavně – a hlavně aby nikdy nikdo nikoho a nikde neházel do jednoho pytle.