Je-li ekologická krize výrazem či vnějším projevem etické, kulturní a duchovní krize novověku, nelze si namlouvat, že uzdravíme svůj vztah k přírodě a životnímu prostředí bez uzdravení všech základních mezilidských vztahů. Nelze totiž prosazovat vztah k životnímu prostředí a nedívat se na vztah k ostatním lidem a k Bohu. Staví-li člověk do středu sám sebe, dává nakonec absolutní prioritu svým podružným zájmům a všechno ostatní se stává relativním...
Svatý otec František v encyklice Laudato si´ nechce pouze popisovat devastaci přírodního prostředí Země (jako to dělá leckdo, dodal bych...), ale hledá příčiny. V novověku došlo podle jeho slov „ke značnému antropocentrickému vybočení, které dnes v jiném převleku nadále poškozuje to, co nás navzájem spojuje, i každý pokus o posílení sociálních vazeb. Nadešla proto chvíle věnovat opět pozornost realitě s jejími limity, které ji nejen omezují..."
Ekonomika přijímá každý technologický rozvoj s cílem profitovat, aniž by věnovala pozornost eventuálním negativním důsledkům pro člověka. Finančnictví tlumí reálnou ekonomiku. Nepoučili jsme se ze světové finanční krize a jen velmi pomalu se učíme, jak řešit zhoršování životního prostředí...
Odkud bere Ruská federace právo mistrovat cizí státy a rozhodovat o tom, co jejich suverenitě prospívá a co škodí?! Černá Hora není velká. (Jak poznamenal jeden český zpravodaj, jejích několik set tisíc obyvatel, to je jen jedno moskevské sídliště.) Černá Hora ovšem nikdy nepatřila do ruské říše ani s Ruskem nesousedí – a nikdy nesousedila. Černá Hora nikdy nebyla součástí bývalé Varšavské smlouvy; s Ruskem ji nevážou a nikdy nevázaly žádné mezinárodněprávní závazky...
Lecjaké postoje evropských zelených stran mi vždycky připadaly jako projevy ideologie, nepřátelské Bohu i člověku... Na jedné straně pokusy o nahrazení Boha Zemí, „Gaiou“, živou bytostí – novodobá podoba pohanství, jež se klanělo mrtvým předmětům, a na druhé ponižování člověka...
V pralese žila neuvěřitelná rozmanitost hmyzu a plnila své vlastní poslání... Ve vzduchu poletovali ptáci a jejich skvostné opeření a rozličné zpěvy přidávaly do lesní zeleně další barvy a melodie... Bůh chtěl tuto zemi pro nás, své zvláštní tvory, avšak nikoli proto, abychom ji mohli ničit a měnit ji na poušť...
Mluví se o biodiverzitě. O tom, co – podle mě – soudný člověk přirozeně cítí, totiž že každý biologický druh představuje nenahraditelnou hodnotu a jeho vyhubením se lidstvo dopouští čehosi nevratného, dochází k jakémusi ochuzení a otupení celého Božího stvoření. Svatý otec František se biodiverzity dotýká v 86. článku své Encykliky o péči o společný domov Laudato si´...
