„Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali“ (Sk 2, 1–2, český liturgický překlad).

„Když nastal den letnic, byli všichni shromáždění na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde byli“ (ekumenický překlad).

„Nadešel den Letnic a všichni byli pospolu na jednom místě, když tu se znenadání ozval z nebe hukot jako prudký závan větru a naplnil celý dům, kde dleli“ (Jeruzalémská bible).

„Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr a naplnil celý dům, kde seděli“ (překlad Bible21).

V českých překladech: najednou, náhle, znenadání – latinsky „repente“ (ve Vulgátě i Neovulgátě), „suddenly“ v anglické Standard Version, „plötzlich“ německy – a tak dále.

Neříká se, že shromáždění měli zavřené dveře, jako apoštolové, když k nim přišel zmrtvýchvstalý Ježíš právě přes zavřené dveře (Jan 20, 19). Ale i Duch přišel náhle (nepřišel „podle očekávání“ nebo „jak čekali“); i Duch Svatý přichází přes zavřené dveře.

Byl svátek, to mohla být příležitost, ale Duch Svatý přišel neočekáván.

Duch přichází, kdy chce – Duch vane, kudy chce (srov. Jan, 3, 8).

Zkouší nás, zda jej přijmeme jako nečekanou návštěvu. Zkouší nás, jak jsme připraveni na překvapení. Jsme schopni měnit kvůli němu svoje plány? Když jej přijmeme, další překvapení totiž budou následovat.
Duch přichází nečekaně, to však neznamená, že se na něj nemáme připravovat – právě naopak. Když se připravujeme, zvětšuje se naše schopnost přijmout jej, až přijde nečekaně.

Buďme spolu, modleme se – a ostatní nechme na něm.