Svatého Štěpána zabili krutým způsobem a on do posledního dechu a potom navěky je sjednocen s Bohem, láskou. Svědectví o tom nám dávají jeho poslední slova: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha“ (Sk 7, 59) a „Pane, nepřičítej jim tento hřích“ (Sk 7, 60), která jsou velmi podobná slovům Pána Ježíše umírajícího na kříži: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha“ (Luk 23, 46); „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23, 34).
V souvislosti s dnešním Božím slovem o Štěpánově lásce (1. čtení – Sk 7, 55–59) a o Boží odplatě a touze po příchodu Pána Ježíše (2. čtení – Zj 22, 12–14,16–17.20) a Ježíšově naléhavé prosbě o jednotu učedníků a jejich vzájemnou lásku (Jan 17, 20–23.26) – zkusíme udělat „pokrok“ ve svém duchovním životě.
Otec Petr Vrbacký: „Vlastním a podstatným tématem radostné zvěsti je pokání… Cílem hlásání evangelia je odpuštění hříchů, ale toto odpuštění není možné bez pokání.“ 
V naší vlasti zlidověl text písně Zdeňka Svěráka Dělání, dělání. Co takhle dělání pokání? Dělání pokání, všechny hříchy zahání, pokání, pokání je lék. Dělání pokání, všechny tresty zahání. Pokání, pokání je lék. Pokání, pokání, bolest a slzy zahání, začni s ním teď hned!
Připomíná to slova jiné písně: Zastav se a stůj a dej se na pokání!
Brněnský biskup Vojtěch v dnešním slově ke jmenování svého nástupce v odstavci o darech říká: „Znovu a znovu jsem žasl, jak v blízkosti Pána ztrácely všechny kříže služby svou hrozivost a sílu. Dokonce i tehdy, kdy mne Bůh obdarovával i tím, co mně bral.“
K tomu, abychom „dělali pokání“ za své hříchy nebo za hříchy bližních, je třeba být pevně spojen s Duchem Svatým, otvírat se mu a přijímat jeho dary. Je už třetí den přípravy na slavnost Seslání Ducha Svatého. Vzpomenu v modlitbě každý den? Papež František každý rok klade na srdce rodičům, kterým křtí děti: „Vyprošujte svým dětem denně Ducha Svatého. To je to nejdůležitější, co potřebují!“ Ruku na srdce – děláme to?
Dnes si připomínáme svatého Pavla VI., papeže v letech 1963–1978. V čem – mimo jiné – spočívá jeho svatost? Pokračoval v díle svého předchůdce, i když měl možnost koncil ukončit. Ohromil svět svým mírovým a ekumenickým postojem, apoštolskými cestami. Pobouřil svět věrností k tradičním hodnotám církve a k Božímu zákonu. Svou poslední encykliku zaměřil na správný řád předávání lidského života. Ta vyvolává dodnes u mnohých diskuse a odpor. Zvlášť u těch, kteří ji nečetli a jen slyšeli, že je proti antikoncepci. Toto nepochopení bylo pro něj nejtěžším okamžikem jeho papežské služby. Poslední jeho slova před smrtí byla otázka Pána Ježíše: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Luk 18, 8). Naše vlast se těšila lásce Pavla VI. – jmenoval nám dva kardinály a jednoho z nich, Josefa Berana nechal pohřbít mezi papeže do hrobky v chrámu svatého Petra. Pro svatořečení tohoto papeže svědčily dva zázraky dokonalého, lékařsky nevysvětlitelného uzdravení dětí, kterým hrozila smrt před jejich narozením – na jeho přímluvu.
Přijď již, přijď, Duchu stvořiteli, Duchu smíření. Přijď již a proměň svět náš celý v nové stvoření. Duchu Svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj. Nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj svůj. Probuď svým dechem kosti suché, zažeň temnotu. Najdi zbloudilé, oslov hluché, žehnej životu. Probuď svědomí otupené, sbližuj národy, zavěj a přiveď zotročené v říši svobody. Amen.