Kde je vůle, je i cesta. Každá rodina... ale co je dnes rodina? Co je dnes vnímáno, popřípadě hlásáno slovem rodina? Co vnímá pod pojmem rodina člověk různého věku – 20, 40, 60, 80 roků – a stavu, věřící – praktikující nebo nepraktikující, nevěřící – lhostejný nebo naopak bojovný ateista? Různého zaměstnání – dělník (dnes operátor) – úředník (inkoust), politik nebo člen neziskové organizace či dobročinného spolku; různého stravování: masojedlík či vegetarián nebo vegan. Zdravý člověk nebo nemocný... Každý si pod pojmem rodina představuje a praktikuje něco jiného.
Pro naše rozjímání dnes o neděli Dobrého pastýře – pro  praktikující katolické  křesťany – ostatní dělení není podstatné, se přidržíme významu slova rodina, který je jasné dán základem tohoto slova – rodit.
K tomu, aby se mohlo rodit, je třeba početí.
Dnešní Boží slovo nás vede především k uvědomění si potřeby duchovních pastýřů. Těch se rodině církve zoufale nedostává – protože chybí jejich početí. V olomouckém kněžském semináři pro celou Moravu a část Slezska je v současné době 10 bohoslovců. A tak se vyměňují představení – nepomáhá to. Dělá se mnoho dalšího – a stav se rok od roku zhoršuje. Svým způsobem rodina církve, v podobenství Pána Ježíše ovčinec nebo ohrada kolem ovčince – je neplodná. A protože je neplodná, tak nerodí. Je otázkou, zda je neschopná početí – od přírody nebo svým vlastním, vědomým zaviněním.
K vyléčení tohoto stavu je dobré postupovat podobně jako lékař v ordinaci nebo automechanik ve své dílně. Nejdříve je třeba najít  příčinu – nemoci nebo poruchy. Ta je naprosto jasná – stačí si přečíst modlitby v kancionálu pod číslem 050 a potom se vrátit k modlitbám pod číslem 049: je to pohled do zrcadla  - uvědomění si, co nám chybí a o co by nám mělo jít.
Každý den voláme – buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Kdo z manželů – budoucích rodičů – žije skutečně to, co potvrdil svým Ano při svatbě na otázku: „Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?“ Není tu po příchodu jednoho či dvou plánovaných dětí – jedno velké Ne?
Včera jsme slavili svátek svaté Kateřiny Sienské – patronky celé Evropy. Byla 24. dítětem v rodině. Ještě si rodiče přibrali osiřelého bratrance jako dítě s pořadovým číslem 25, z kterého Pán Bůh „udělal“ kněze, dominikána, který byl své svaté sestře zpovědníkem. Pokud toto vnitřní myšlení v našich rodinách nezměníme, nemůžeme očekávat změnu k lepšímu – i když věříme na zázraky.
Na závěr se pomodlíme modlitbu o nová kněžská povolání, jejímž autorem je Svatý otec Benedikt XVI.:
Nebeský Otče, prosíme, dej, ať v našem společenství povstanou nová kněžská povolání, která by udržovala živou víru a střežila památku tvého Syna prostřednictvím kázání Slova, otcovským vedením a udílením svátostí, jimiž nás neustále obnovuješ. Prosme, povolej z našeho středu a z našich rodin služebníky tvého milosrdenství, kteří by skrze svátost smíření rozdávali lidem radost z tvého odpuštění. Obnov všechna duchovní povolání v naší diecézi a dej, ať jsme všichni věrni svému povolání jít do celého světa hlásat tvoji radostnou zvěst. Amen.