Známe možná pohádku s názvem O dobromyslném Honzovi nebo Jak Honza měnil, až vyměnil. Honza dostane za svoji sedmiletou službu hroudu zlata. Vrací se domů s tímto velkým bohatstvím, potká jezdce na koni a osloví ho: „Vy se máte. Vy si pěkně jedete na koni a já musím jít pěšky. To by bylo sedět na takovém koni! V životě jsem nikdy ještě neseděl na koni. To musí být nádherná věc, taková jízda na koni.“ A protože jezdec měl za lubem, povídá Honzovi: „Proč ne? Můžeme si to vyměnit. Ty mi dáš svoji hroudu zlata, a já ti za to dám koně.“ „To je výborný nápad,“ zaradoval se Honza. A tak došlo k první výměně. Dále Honza vyměnil koně za krávu, krávu za vepře, vepře za husu a tu za tři brousky. A když dostane žízeň, položí brousky na okraj studny a všechny mu spadnou do vody. A co udělal Honza? Poklekl a poděkoval Bohu za všechno i za to, že se mohl napít vody. A pak se rychle bez brousků vracel domů.

Honza vypadá jako hlupák, ale přitom je to nejšťastnější člověk na světě. V pohádce s ním máme soucit, protože o všechno přijde, ale pohádka má ještě jinou, mnohem hlubší rovinu. Honza není vůbec hloupý – naopak je to někdo, kdo nám ukazuje, jak máme žít a na čem v životě záleží.

Zlato má sice velkou cenu, ale samo o sobě člověku štěstí nepřinese. Je symbolem bohatství a majetku. Příliš mnoho majetku ale člověka může pokazit a učinit ho nešťastným. Kůň je symbolem moci a síly. Když má člověk sílu, je to jistě dobře, ale časem člověk ztratí i sílu. Nebudeme pořád mladí, zdraví a silní. Ani síla tedy člověku nepřinese trvalou radost a trvalé štěstí. Kráva je symbolem plodnosti. Když přinášíme svým životem plody, je na místě radovat se. Jenže i plody jednou pominou.Vepř je obrazem povrchního požitku. Husa pak symbolizuje labužnickou rozkoš. Obojí může vést k radosti. Ale člověk si nemůže celý život jenom užívat. Nakonec Honza vymění husu za brousky, které jsou symbolem práce, která člověka baví a zároveň mu přináší obživu. Práce může a má být také zdrojem radosti, ale nemůže nám zajistit trvalé štěstí a radost. Stejně tak i síla a moc, dobré plody našeho života, požitek a rozkoš.

Honza je nejšťastnější tehdy, když ztratí úplně všechno. Teď je zcela svobodný. Nic ho nezatěžuje. Žije naplno přítomným okamžikem. Za zdánlivou hloupostí se skrývá velká moudrost – skutečně šťastný je ten, kdo se dokáže radovat z přítomného okamžiku, ze své svobody, z doušku chladné vody nebo z čistého vzduchu a pak se radostně vrací domů. Jistě to neznamená pouze návrat k mamince, ale v důsledku to znamená věčný domov. Na cestu do věčného domova k Bohu si s sebou nevezmeme vůbec nic. Když ale půjdeme svobodně a s radostí, nezatíženi zbytečnými věcmi, potom jsme nalezli zdroj pravé a nepomíjející radosti.
Přijď, Duchu Svatý, na přímluvu Panny Marie a naplň nás darem moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti, bázně Boží. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.