Jeden Kristův kněz – mimo jiné – svým spolubratřím často opakuje větu: „Když něco lidem řekneš jen jednou, jako bys jim to neřekl vůbec.“ Každý, kdo ho slyší, si o tom myslí své. Jeden se poučí, a pokud si myslí, že jde o závažnou věc, tak ji jednou nebo i několikrát lidem v kostele zopakuje. Druhý nechce z lidí dělat hlupáky, a tak jim vše říká jen jednou. Jako každá lidská záležitost, tak také tato má svůj háček. Jednak daný věkem – jak hlasatele, tak posluchačů – jednak také tím, co považují hlasatel a co posluchači za důležité.
V životě člověka je nejdůležitější to, co souvisí se spásou jeho nesmrtelné duše. Na to upozorňuje dnes Pán Ježíš v evangeliu. Říká nám, čeho se bát nemusíme a čeho se bát musíme.
„Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo.“ Jakým způsobem se staráme o  zdraví a život svého těla. Přitom pravdou je, že se zvyšujícím věkem mladší a zdravější (a my muži krásnější) určitě nebudeme. Objevují se, přes takřka zázračnou medicínu, stále nové nemoci. Ty staré, o kterých si mnozí mysleli, že už nehrozí, se vracejí s novou silou a my hledáme způsoby, jak se jim vyhnout, případně jak je co nejdříve vyléčit. Je to dobře, ale...
Nemoci předchází strach a obavy, které nám často ničí život. Jak často nebo kolikrát by se měly opakovat dvě věty z úst Pána Ježíše: „Bojte se toho, který může zahubit v pekle duši i tělo“  a „Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit  život o jedinou chvilku?“
Když se podíváme kolem sebe: kolik lidí si svou touhou po užití si života a toho, co je baví, svůj pozemský život zkrátí. Mám na mysli tragické dopravní nehody – touha být rychlejší než blesk, různé závislosti na omamně psychotropních látkách a tak dál a tak podobně.  
Kdy nám dojde – alespoň věřícím v Boha – že je zde ten, kdo nás chce zničit, a to navěky? Naše kostely jsou plné obrazů a soch svatých. Tito jsou naše vzory a naši přímluvci – proč si z nich nebereme příklad? Proč je neprosíme o přímluvu?  
V současnosti probíhá ve většině farností znatelný pokles počtu účastníků bohoslužeb jak v neděli, tak ve všední den. Určitým vrcholem tohoto stavu je, že letos bylo pro celou naši zem vysvěceno jen šest nových kněží.
Robert kardinál Sarah ve své knize Bůh, nebo nic říká: „Krása církve nespočívá v počtu věřících, ale v jejich svatosti.“
Tuto krásu získáme – mimo jiné – tím, že se nebudeme bát toho, čím nás straší tento svět, a budeme mít obavu o svou nesmrtelnou duši.
Tak jako se to projevovalo v životě svatých, které si připomínáme v tyto dny:  svatý Jan Fisher, svatý Tomáš Morus, svatý Jan Křtitel, svatý Ivan, svatý Irenej, svatý Petr, svatý Pavel, svatí Římští prvomučedníci a další.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za příklad svatých, kteří svým životem naplnili evangelium. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o odvahu jít svým životem za tebou. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.