„Kdo miluje matku nebo otce více než mě, není mě hoden.. Nesmíme zapomenout, že tato slova jsou zarámována slovy o střetu s nejbližšími kvůli Kristu: tyto střety jsou „hodinou pravdy“, zda se přiklonit ke Kristu – či k člověku. Pro dnešního člověka není tak neslýchané postavit se proti rodičům („hájit vlastní názor“), avšak slova z evangelia vyzněla jinak v tehdejší židovské společnosti, která víc než ta naše ctila vztah a poslušnost vůči rodičům: Kristův nárok vyzněl jako revoluční.
Někdy může být náročné zachovat věrnost evangeliu i za cenu nepochopení rodičů, avšak je často těžší jít proti proudu v okruhu nejbližších přátel a kamarádů, kteří mohou pro nás znamenat víc než rodiče. Kdybychom dávali najevo, že bereme vážně evangelium, nepřišli bychom o jejich přízeň? Nesmáli by se nám? Nepřestali by s námi komunikovat? A nepociťujeme třeba stejnou potíž ve vztahu k nevěřícímu partneru, kterému se snažíme ve všem vyhovět (a třeba zapomenout na evangelium), jen abychom nepřišli o jeho náklonnost? Domníváme se, že přiznat své barvy a nepřistoupit na kompromisy by neznamenalo „konec vztahu“?
Kdybychom v současné době chtěli aktualizovat Kristova slova, tak bychom museli dnešní evangelium trochu poupravit: kdo miluje svoje rodiče, přátele, známé, ba i partnera víc než mě, není mě hoden. Upřednostnit druhé lidi před Kristem může znamenat najít „životní naplnění“: dobré společenské postavení, citové naplnění, lidské zázemí. A postavit Krista na první místo může někdy znamenat přijít o takové výhody, „ztratit život“. A to není atraktivní. Avšak toto je jen „první polovina příběhu“. Druhá polovina obsahuje „happy end“, respektive „tragický konec“: dočasná ztráta se promění v zisk, zisk ve ztrátu. Dočasná seberealizace bez Krista se promění v prázdnotu a frustraci. A naopak. Není totiž žádný skutečný život bez Krista. Následovat Krista bezesporu něco „stojí“: nezapomeňme však, že „vydanost“ Kristu neznamená jen „výdaje“, ale i „příjmy“. Pravda, tato vydanost je někdy „nákladnou záležitostí“ – ale copak v běžném životě nejsme ochotni velkoryse investovat tam, kde o něco opravdu stojíme (partner, kariéra, dům…)? A Kristus nám za to nestojí?