Slova svatého evangelia podle Marka
Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím. Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánku. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.“ (Mk 1, 1–8)
Apoštol nám dnes připomíná: „U Pána je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den“ (2 Petr 3,8). Co to znamená? Slova apoštolů, proroků a všech skutečných učedníků Pána Ježíše nás vedou k poznání, že Trojjediný Bůh – Stvořitel nebe a země, tudíž i Stvořitel času – to myslí jinak, než si to často ve své omezené vědomosti myslíme my.
Proto tak velmi potřebujeme všechno to, co můžeme nazvat „hlasem volajícím na poušti“.
Kdo a co to je? Mnozí z nás prožívají velmi silně přípravu na Vánoční svátky. Jedno z pravidel, kterými se řídíme, zní: „Hlavně, aby to bylo hezké nebo pěkné – a to na první pohled.“ To se týká dárků. U jídla k tomu ještě přidáváme přání: „A hlavně, aby to bylo dobré.“
Dalším pravidlem tohoto snažení je úklid – dát věci do pořádku. A to vše je korunováno snahou udělat lidem kolem sebe radost. Toto všechno nám více či méně jde. Jsme obklopeni, většinou přímo zavaleni, nejen uklízecími a zdobicími prostředky, ale zaplaveni nepředstavitelným množství dárků a dobrot. Ale – to vše je jen na chvíli, dnes to je, zítra to není.
A co tvoje nesmrtelná duše a její věčný život? Čím tak silně oslovoval Jan Křtitel lidi, kteří se k němu sbíhali ve velkém množství ze všech stran? Byl jiný. Byl jiný než vzdělaní učitelé zákona, byl jiný než zbožní farizeové. Byl jiný nejen svým oblečením a tím, co jedl. Byl celým svým já Božím člověkem. Byl a je tím, který celým svým já přiváděl a stále svým hlasem přivádí lidi k Bohu. Stává se Božím hlasem: „Za mnou přichází mocnější než jsem já“ (Mk 1,6). Celým svým já ukazuje na slíbeného Mesiáše, který přichází.
Hlas Boží volá i tebe. Využij příležitosti udělat pořádek ve své duši, svém srdci a ve svém nitru.
Přijmi svátost smíření s Bohem a lidmi ve svaté zpovědi, která je mnohem silnějším prostředkem než voda Jordánu.
Přijímej každý den Boží Slovo – například skrze Průvodce adventem, četbou Písma Svatého.
Přijímej co nejčastěji Dar všech darů – Pána Ježíše ve svatém přijímání.
Žasni nad příkladem skutečně věřících v Boha. Například nad životem svatých dětí, tak jak to přináší nové už 67. číslo časopisu Milujte se. Na prvních stránkách je svědectví o „hlasu života“ Michaelky Haukové. Toto malé dítě nám může svým vztahem k Pánu Ježíši otevřít oči, tak jako svým životem a slovem otvíral oči svatý Jan Křtitel.
Dnes (10. 12.) si také připomínáme svátek Panny Marie Loretánské. Kolik to kopií Svatého domku z Loreta zdobí naši krásnou vlast, celý svět. Svatý Jan Pavel II. se v Loretu v roce 1995 setkal s 350 000 mladých lidí. V roce 2004 tam konal poslední pouť svého pozemského života, při které zdůraznil: „Loreto je po staletí opravdovým srdcem křesťanské mariánské úcty.“
V čem spočívá také poselství Loreta: „Bůh si udělal domov uprostřed svého lidu“ (srov. Ez 37,27). Proč? Aby nás přivedl do pravého, skutečného a věčně blaženého domova v nebi. Proto je tak důležité, abychom slova své modlitby plnili – na prvním místě chválou Boží, děkováním, a pokud o něco prosíme pro sebe a ty, které nám Pán Bůh svěřil – o to, abychom po zdejší pouti spočinuli v nebeském domově.
Všemohoucí Otče – děkujeme ti za dar věčného života. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu a s pomocí Panny Marie, andělů a svatých prosíme: dej, abychom se dostali do nebe. Skrze Krista našeho Pána. Amen.