Slova svatého evangelia podle Jana
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte cestu Pánu, jak řekl prorok Izaiáš.“ Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
(Jan1,6–8.19–28)

Boží Slovo dnešní neděle je naplněno radostí. Radostí, kterou svět nemůže dát, radostí, kterou svět nemůže vzít.
Představte si situaci, kterou často vidíte na televizní obrazovce, kdy se vrhnou reportéři na člověka a položí mu nečekanou otázku. Po mši svaté vyjdete z kostela, tam stojí muž s kamerou na rameni, na ní svítí červené světýlko a k vašim ústům se nahrne množství mikrofonů různých televizních stanic – včetně televize Noe – a jeden reportér řekne: „Brněnský biskup dnes vyzval věřící, aby se podělili s lidmi o radost, kterou při setkání s živým Bohem dostávají. Nyní máte příležitost v našem živém vysílání předat tuto radost všem, kteří se na nás dívají. Co si pamatujete z dnešního radostného Božího slova? Co udělalo radost vám osobně? Co si myslíte, že může udělat radost našim divákům a posluchačům, zvláště těm, kteří jsou smutní, nemocní, bez naděje, neznají smysl života, jsou závislí na život zničujících látkách a činnostech?“ Jak by to dopadlo? Možná podle slov jedné básně: „U tabule dítě stálo, z plna hrdla mlčelo.“ A to v lepším případě. Ten horší by nastal, kdybychom začali blekotat nějaké nesmysly.
A přitom Pán Ježíš řekl: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“
Většina dárků, které dostáváme, je v obalu. Obal musí být hlavně krásný. Podmínkou pro to, aby se radost z dárku mohla projevit, je obal rozdělat, roztrhnout, zničit.
Jan Křtitel byl darem pro své současníky. Obal, v kterém byl tento Boží dar zabalen – jeho oblečení, to, čím se živil, jak žil, a když k tomu přidáme ještě to, co říkal – nic moc, pro někoho hrůza.
A přesto jdou za ním zástupy, vyznávají své hříchy, on je křtí vodou Jordánu a mnozí mění svůj život, který žili v otroctví hříchu. Odcházejí od Jana naplněni radostí ze změny – od zlého k dobrému, od dobrého k lepšímu. Obdivovaný a obdivuhodný Jan je pokorně posílá k tomu, kterému není hoden rozvázat řemínky u opánků.
Dnes má Svatý otec, papež František narozeniny – co mu dáme? To, co si stále přeje: pomodlíme se za něj.
Dnes začíná bezprostřední příprava na oslavu Ježíšových narozenin. Co mu dáme? Je jen jedna věc, kterou od něj nemáme – své hříchy – dejme mu je.
Dnes má svátek svatý Jan z Mathy. Kněz, který při své první mši svaté uviděl Nejsvětější Trojici, dále člověka s červenomodrým křížem na prsou a dva spoutané otroky. Založil řád trinitářů, který s nemalými oběťmi vykupoval křesťanské otroky a dával jim svobodu. Také my můžeme svými modlitbami a skutky pokání vykupovat ty, kteří žijí v otroctví hříchu – a v tom je pravá radost.
Všemohoucí Otče – děkujeme ti za věčnou radost. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů, svatého Jana z Mathy a všech svatých prosíme o osvobození lidí z otroctví hříchů a trpících duší z očistce. Skrze Krista našeho Pána. Amen.