Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: „Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.“ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 1, 26–38)

Na středečních generálních audiencích papež má – ve velké většině – cyklus promluv na určité téma. Nový cyklus – o ctnostech a neřestech – začal promluvou, v které zmínil mimo jiné nebezpečí působení zlého ducha na náš život. Upozornil posluchače na to, že ďábel je chytřejší než člověk. A velmi důrazně několikrát připomněl větu: „S ďáblem se nevede žádný dialog!“
Otec Stanislav Krátký, proslulý tím, že důležité věci víry dokázal formulovat stručně, nás učil tři stupňovité odpovědi na ďábelské pokušení: 1. Ne. 2. Nikdy. 3. Táhni.
Dnes – o svátku Svaté rodiny – mnozí lidé obnovují své manželské sliby a všichni děkujeme Bohu za své rodiče. Prosíme za své rodiny. V prostředí, v kterém žijeme, probíhá dříve nepředstavitelná agitace proti manželství a rodině – slovem a zvlášť příkladem.
Pro nás, kteří věříme Bohu, platí: manželství a rodina je Boží dílo. Je to prostředek, který Bůh člověku dává k tomu, aby poznal a naplnil smysl života a dosáhl jeho cíle – nebe.
Proto je velmi důležité, abychom naslouchali Bohu a těm, kteří v manželství žili svatě. V jejich čele je Svatá rodina: Ježíš, Panna Maria, svatý Josef.  Dále – svatí manželé Martinovi, Quadrociniovi, Jindřich a Kunhuta a další. Dále nespočetný zástup těch, kteří, jako svatá Rita, svatá Zdislava a další, svou pokorou, láskou, věrností, úctou, oběťmi a svatostí do nebe přivedli své nejdražší, kteří jim často dlouhou dobu vytvářeli svým sobectvím peklo na zemi. 
Jedna maminka v den svatby svého syna řekla: „Dnes končí doba mých nevyžádaných rad.“
Chceme dnes zvlášť děkovat na staré lidi, kteří po vzoru Simeona a Anny slouží Bohu – posty a modlitbami. V jedné farnosti se schází jednou za týden babičky a dědečci k modlitbám – za děti a vnoučata.
Jedna nevyžádaná, ale spasitelná rada na závěr. Arcibiskup Jan Graubner: „V manželství není důležité, kdo má pravdu, kdo vyhraje, ale kdo více miluje, kdo umí z lásky odpouštět s vědomím, že on sám potřebuje odpuštění od lidí i od Boha.“
Všemohoucí Otče – děkujeme ti za svátost manželství a za naše rodiny. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů, sv. Silvestra, sv. Kateřiny Labouré a všech svatých prosíme o to, abychom se dokázali darovat, obětovat a odpouštět. Skrze Krista našeho Pána. Amen.