Slova svatého evangelia podle Marka
Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánku. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“ (Mk 1,7–11)
Jan zvaný Křtitel, který je jedněmi nazýván, pro svůj životní styl, bláznem, a druhými je jeho výzva k pokání přijímána, vidí Ježíše, jak pokorně stojí mezi hříšníky a čeká na křest pokání. Boží Syn se ztotožňuje s námi – hříšníky a pokorně přijímá Janův křest. Pán Ježíš nejen ukazuje správnou cestu, ale dává nám ve křtu Duchem Svatým sílu k dobrému a svatému životu: „Buďte dokonalí (svatí), jako je dokonalý (Svatý) váš Otec v nebi“ (srov. Mat 5, 48).
Dnes o svátku Křtu Páně je moudré a pro náš věčný život důležité si připomenout nejdůležitější okamžik svého života – přijetí svátosti křtu. Toto připomenutí není jen pouhou vzpomínkou na ty, kteří nás – ve velké většině – ke křtu přinesli jako několikatýdenní nemluvňata: na prvním místě naše rodiče, kmotry (křestní rodiče); dále kněze, který nám tuto svátost udělil, ostatní příbuzné. Tuto vzpomínku je třeba naplnit modlitbou vděčnosti a prosbou o jejich spásu – věčný život a převelikou radostí ze svátostného sjednocení s Bohem, které začalo v okamžiku svatého křtu.
Dále je třeba obnovit – společně, veřejně při mši svaté, nebo soukromě – odřeknutí se zlého ducha a vyznat víru v Trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého.
V té souvislosti je možné si přát, aby na nás všemohoucí Bůh naplnil jedno z krásných žehnání: „Aby Bůh v tobě naplnil dílo, které v tobě (křtem) započal.“ Co je pro to důležité? Co je nejdůležitější? Papež František v kázání, které pronesl v Římě na závěr měsíčního rokování o synodalitě, velmi jasně odpověděl na tuto otázku. Nejdůležitější je ADORACE A SLUŽBA. Adorace – klanění se Bohu; služba lidem, kteří jsou na tom v této chvíli hůř než já – na těle i na duši.
Je toho mnoho, co v našem životě musíme naplánovat a udělat, ale – ne všechno slouží k našemu skutečnému prospěchu.
Kolik toho (mnoho) je schopen člověk udělat nebo vydržet pro zdraví svého těla – přestože ví, že dřív nebo později zemře.
Kolik toho (málo) je schopen člověk udělat nebo vydržet pro zdraví své duše – přestože ví, že je nesmrtelná a ví, že bude žít navěky.
V současné době vychází velké množství různých článků a knih. Občas se mezi nimi objeví skutečná perla.
K Ježíšovým narozeninám jsem dostal od jednoho kněze darem knihu, která touto perlou skutečně je. Jan Graubner: Bůh má smysl pro humor (rozhovory s Markem Šmídem).
Zde jsou slova kněze, který tuto knihu už takřka celou přečetl: „K Ježíšku jsem si přál poslední knihu arcibiskupa Jana Graubnera. Dostal jsem ji a teď z ní čtu nahlas hospodyňce, která je jen o 14 dní starší než papež a teď už skoro nevidí. Obdivuji katechetický, pedagogický a evangelizační náboj této knihy i logické a zároveň citlivé uspořádání. To není kronika, to je katecheze! OBČANSKY zaměřená, ale biblicky zakončená. Na vnitřní desky si píšu stránky, ke kterým se budu vracet, v první stovce stran jich mám asi desítku, od strany 115 každou až po 122, kde jsme právě teď skončili. Myslím, že ji bohatě využijeme jako promluvy při letošní pěší pouti. Opravdu to stojí za to.“
Všemohoucí Otče odříkáme se zlého ducha, všeho, co působí a čím se pyšní. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o věrnost svému křestnímu vyznání a slibu. Skrze Krista našeho Pána. Amen.