Slova svatého evangelia podle Marka:
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Je oděv zářivě zbělel, žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“. (Mk 9, 2–10)

Život je pro všechny stejný. Někdo ví, že na jeho konci zemře, a věří tomu, že už nic po smrti nebude. Jiný ví a věří, že je na cestě k vytouženému setkání s Bohem, které bude po smrti trvat věčně.
Jaký propastný rozdíl! Jsme na cestě: putujeme ke Kalvárii naší smrti, putujeme k velikonočnímu ránu věčného života. Proměnění Pána Ježíše nám staví před oči náš cíl: účast na Kristově slávě.
Postní doba nám naléhavěji připomíná naše čtyři úkoly na cestě k cíli.
1. Snaha poznávat Krista. Zářivým příkladem této snahy je apoštol Pavel. Píše: „V čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, na to se teď kvůli Kristu dívám jako na škodu. Považuji všechno za škodu, za bezcenný brak, kterého jsem se zřekl, abych poznal Krista a byl s Ním spojen.“ Svatý Bernard píše, že je nechutné všechno, co není ochuceno duchem Kristovým. Živé poznání Krista si osvojíme především studiem Písma svatého a dále studiem spolehlivé duchovní literatury: po Písmu svatém je to Následování Krista, Katechismus a díla osvědčených autorů, především světců.
2. Vyznat svoje hříchy – alespoň jednou v době postní si poctivě zpytovat svědomí a přijmout svátost smíření – vykonat si svatou zpověď.
3. Následovat Krista. K tomu nás vyzývá sám nebeský Otec: „Toho poslouchejte.“ Následování Krista je především záležitostí smýšlení. Apoštol Pavel nás vyzývá: „Mějte v sobě to smýšlení, které měl Kristus.“ Smýšlet tak znamená dívat se Kristovýma očima.
4. Uskutečňovat spojení s Kristem. Apoštol píše: „Snažím se, běžím k tomu, protože i mne samotného uchvátil Ježíš.“ Ano, musíme dovolit Ježíšovi, aby nás uchvátil, aby se zmocnil našich citů, naší vůle, našeho rozumu. Je třeba, abychom se před ním neuzavírali. Spojení s Kristem dosahuje svého vrcholu ve svatém přijímání. Eucharistie je svátostí našeho přetváření v Krista. Pán říká: „Jako já žiji pro Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.“ Svatý papež Lev Veliký napsal: „Účinkem Eucharistie je, že nás přetváří v toho, kterého přijímáme.“ Nechme se i my Eucharistií proměnit Pánem. Eucharistie a solidarita: Paleček, šašek krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, byl velmi moudrý a bystrý člověk. Králové potřebují být pravdivě napomínáni. Od šaška, který byl považován za blázna, to i král snesl. Paleček této výhody hojně využíval, napomínal krále a jeho rádce – k prospěchu druhých. Jednou přiběhl a bědoval: „Pojďte honem a pomozte. Na hnoji leží Tělo Kristovo!“ Všichni se zděsili, biskup vzal monstranci, aby do ní vložil proměněnou a zneuctěnou hostii, aby mohli ve smírné adoraci odprošovat Krista a běželi na dvůr. Když přiběhli ke hnoji, ukázal jim šašek na ležícího žebráka: „To je on – to je Tělo Kristovo. Co jste učinili jednomu nejmenších bratří, to jste učinili mně?“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za dar věčného života. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o růst ve ctnostech a osobní svatosti – ke tvé větší a trvalé cti a slávě. Skrze Krista našeho Pána. Amen.