Slova svatého evangelia podle Jana
Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3, 14–21)

Čtyřicet dní postní doby je – mimo jiné – připomínkou čtyřicetiletého putování izraelského národa pouští. Z otroctví ke svobodě. Z cizího do svého. Do země Bohem zaslíbené. Toto putování pouští je obrazem našeho pozemského putování do věčného života, do radostného, věčného, Bohem darovaného domova.
V postní době si máme připomínat, co pro nás, pro mě Bůh udělal, když poslal na svět svého Syna. Jakým způsobem nás Pán Ježíš, Boží Syn zachránil. Jedním z nejúčinnějších prostředků je modlitba pobožnosti křížové cesty. Je rok modlitby – kolikrát jsem se tuto modlitbu – příběh uskutečnění Boží lásky – sám nebo ve společenství za uplynulých 22 dní postní doby pomodlil?
Když Izraelité při své pouti do zaslíbené země od Boha odpadli konáním zlých skutků, přišel – tak jako po každém hříchu zákonitě přichází – trest. V prvním čtení trest za nevěrnost Bohu trval 70 roků. V době Mojžíšově Bůh posílá jedovaté hady: koho uštkli, ten zemřel. Mojžíš vyprošuje lidem u Hospodina záchranu – příkaz víry a poslušnosti. Dej na hůl měděného hada, a každý, kdo se na něj podívá s vírou, bude zachráněn. Had – symbol pokušení, obraz hříchu, obraz zlého skutku – visí bezmocně na kůlu a každého, kdo se na něj podívá a bude věřit, Bůh zachrání. Poslušnost a víra jsou podmínkou záchrany.
Každý, kdo věří v Pána Ježíše, má věčný život, který získá vírou v jeho LÁSKU, lítostí nad svými hříchy a snahou je odčinit POKÁNÍM. Věříš tomu?
Každý, kdo se podívá s vírou na ukřižovaného Božího Syna, Pána Ježíše, bude uzdraven a zachráněn. Věříš tomu? Bez této víry nemá život žádný smysl, žádnou cenu. Víra nás vede k naplnění daru života skrze výzvu svatého Pavla ke konání dobrých skutků: „Jsme stvoření k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil“ (Ef 2, 10).
Je to deset roků od chvíle, kdy byla v Římě požehnána korunka, která zdobí sochu Panny Marie v našem kostele v Olešnici a následně zde byla instalována. Na památku byly rozdávány lístečky, na kterých byla modlitba, která nám může pomoci na cestě víry skrze osvědčené prostředky postní doby – modlitbu, odříkání a dobré skutky:
Ať dnes žiji tak, jako by to byl můj poslední den.
Ať se dnes modlím tak, jako by to bylo naposledy, kdy s Tebou budu na této zemi mluvit.
Ať tě tolik miluji ve svých bližních, jako by to mělo být poslední setkání s Tebou před oním konečným ve smrti.
Ať tak trpím, jako by to bylo naposledy, kdy tímto utrpením mohou přijít k Tobě, a jako by mělo být mostem k Tobě.
Ať mluvím tak, jako by to mělo být mé poslední slovo, a jednám tak, jako by to měl být můj poslední dárek pro Tebe.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.