Slova svatého evangelia podle Marka (při průvodu):
Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betánii u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby se vás někdo zeptal: 'Co to děláte?', řekněte: 'Pán ho potřebuje, a hned ho sem zase pošle nazpátek.'“ Učedníci odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na rozcestí a odvázali ho. Někteří z těch, kteří tam stáli, se jich ptali: „Co to děláte, že to oslátko odvazujete?“ Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš, a oni je nechali. Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnoho lidí prostíralo na cestu pláště, jiní zase větvičky, které nařezali na polích. Ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Hosana na výsostech!“ (Mk 11, 1–10)

Nutit, nebo nenutit? K tomuto rozjímání nás může vést několik příkladů ze života, které jsou jen malým vzorkem mnohých dalších, se kterými setkáváme po celý život, každý den nebo jen občas, někdy je to stálý stav, někdy až do smrti.
Dvanáctileté dítě po náležité přípravě přijalo svatý křest, před začátkem přípravy na přijetí svátosti smíření a eucharistie řeklo: „Nechce se mně.“ Jeden měsíc říká slavnostně Věřím, další měsíc Nevěřím. Nutit – nenutit? Devítileté dítě ze svého okolí pochopilo, že krásný je jen ten, kdo je náležitě štíhlý, hubený – a přichází porucha příjmu potravy. Nutit k jídlu, nebo nenutit?
Kolik dalších příběhů dětí v různých otázkách by mohli vyprávět rodiče, z nichž většina se vydala cestou, kam ukazuje směrovka NENUTIT. A naopak svědectví hrstky rodičů, kteří se vydali nepopulární, těžkou a dnes zesměšňovanou cestou NUTIT.
Kolik příběhů by se dalo vzpomenout ze života dospělých, kteří jsou pro děti příkladem. Vždyť na kolika dospělých dnes děti vidí, jak je důležité přinutit se – dodržet celoživotní sliby, vydržet to, co je skutečně těžké, až nesnesitelné? I zde máme většinu těch, kteří se – alespoň v životně důležitých věcech – pustí cestou NENUTIT: myslím tím křestní sliby, manželské sliby, kněžské a řeholní sliby...
A výsledky života podle NUTIT – NENUTIT? Jak to dopadlo? Nikdo nikdy neudělal a myslím si, že ani neudělá, statistiku, která by nás seznámila se skutečnou pravdou. Ale, pravdu je možné nacházet – mimo jiné na třech místech: na hrobech rodičů, v soudních spisech zločinců a v životopisech svatých. Jak jít správnou cestou? V čase a bohoslužbách SVATÉHO TÝDNE nám ji ukazuje OTEC A SYN A DUCH SVATÝ.
Je jeden případ, v němž platí na sto procent NENUTIT: ZAMILOVANOST, KTERÁ PŘEŠLA DO CELOŽIVOTNÍ a VĚČNÉ LÁSKY. Pramenem této nevyčerpatelné lásky je LÁSKA NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE – vzájemná a k člověku.
Poslušný Syn Otce v Duchu Svatém – Ježíš Kristus, poslušný až k smrti. Po chvilce slavného Hosana na Květnou neděli přichází čtvrteční poslední večeře – vybraným, povolaným mužům svěřuje své kněžství a sám sebe jako pokrm a nápoj na cestě do věčnosti. A potom Getsemany, jak se musel náš Pán Ježíš nutit – vždyť se krví potil. Pokračuje zatčení, páteční soud a odsouzení, zesměšnění, kruté mučení, nejkrutější smrt. Ticho a mlčení sobotního dne po vítězném zápase s hříchem a smrtí. Stal se poslušným až k smrti. Přinutil se! Proč? Z lásky k člověku. Čím jsme si to zasloužili? Ničím. A on nás stále miluje. A proto je třeba stát se těmi, kteří v síle, kterou nám Pán Ježíš dává, jsme se přinutili ke konání dobra.
Život, utrpení, smrt a vzkříšení Pána Ježíše dává nám jasnou odpověď na otázku: Nutit, nebo nenutit?
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za čas svatého týdne. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o sílu k tomu, abychom se dokázali přinutit poznat tvou svatou vůli a podle ní žít zde na zemi a jednou v nebi – ke tvé větší a trvalé cti a slávě. Skrze Krista našeho Pána. Amen.