Slova svatého evangelia podle Jana:
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, který byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. (Jan 20, 1–10)

Přišli – Marie Magdalská, Petr, milovaný učedník.
Viděli – odstraněný kámen, ležící pruhy plátna, složená rouška z hlavy, prázdný hrob.
Uvěřili – čemu uvěřili tito tři? Tomu, co viděli – prázdnému hrobu. A tomu nejdůležitějšímu – kde je Ježíš? To si domysleli – vzali Pána z hrobu. Ještě nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Kolikrát to slyšeli – při naslouchání v synagoze – ze slov proroků.
Kolikrát to slyšeli od samotného Pána Ježíše.
Kolikrát to zažili ve chvílích, kdy byli svědky, jak Pán Ježíš vzkřísil ty, kteří zemřeli.
Jejich myšlení se později stává jejích obžalobou – Ježíšovi nepřátelé podplatili vojáky a jejich velitele a šíří zprávu o tom, že Ježíšovo tělo ukradli jeho učedníci, a jak je psáno v Písmu, někteří tomu věří dodnes.
Pro Ježíšovy učedníky se všechno mění v okamžiku, kdy se osobně setkají se vzkříšeným Ježíšem – Mistrem a Pánem. Nejsilněji to můžeme vnímat u dvou z nich: Marie Magdalény: „Mistře!“ (Jan 20, 16) a u apoštola Tomáše: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20, 28).
Jak jsem na tom já? Do kostela chodím. Pána Ježíše tam slyším a vidím. Věřím mu? Jak se tato víra projevuje?
Dnes končí první čtvrtina roku, který je zasvěcen v celosvětové církvi modlitbě. Jak se to projevilo v mém duchovním životě?
Končí také první čtvrtina roku, který je v naší brněnské diecézi vyhlášen rokem evangelizace. Co jsem vykonal pro šíření evangelia ve svém okolí?
Zítra, 1. dubna, vstoupíme do druhé čtvrtiny tohoto roku. To nebude apríl. To jsou velmi vážné věci, které přímo souvisí i s mým vzkříšením. Modlitba a evangelizace jsou spojené nádoby. Jedno bez druhého nefunguje.
Jednou z největších nositelek a rozdavatelek Kristova evangelia ve dvacátém století byla svatá Matka Tereza. Podmínkou služby jejích sester nejubožejším bylo: každý den začít hodinovou adorací a mší svatou. Kde tato podmínka nebyla splněna, tam nemohly sloužit. I státy, v kterých byla náboženská svoboda silně omezena nebo nebyla, tuto podmínku sestrám splnily.
Probíhá novéna k Božímu milosrdenství – pamatujme na úžasné přísliby Pána Ježíše těm, kteří se ji modlí, a zároveň pamatujme na současný stav celého světa a své duše. Věnujme alespoň několik minut každý den této modlitbě, která má obrovskou sílu a cenu – v porovnání s časem, který promarníme sledováním toho, co se děje kolem nás.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za každý den, kdy můžeme k tobě přijít, vidět tě a věřit ti. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o dar modlitby a sílu k předávání evangelia – velikonoční radosti a naděje – ke tvé větší a trvalé cti a slávě. Skrze Krista našeho Pána. Amen.