Slova svatého evangelia podle Jana:
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20, 19–31)

„Ježíši, důvěřuji ti!“ Kolikrát dnes o svátku Božího milosrdenství tuto větu, která je neodmyslitelným symbolem tohoto svátku, zaslechneme, kolikrát ji sami řekneme. Do těchto slov svatá Faustyna vložila svůj vztah k Pánu Ježíši. On si ji vybral a povolal, aby se stala apoštolkou Jeho milosrdenství. Nám nezbývá, než vnímat její – pro nás nepřestavitelnou – pokoru a poslušnost, se kterou překonávala vnitřní a vnější překážky na cestě, po které ji Pán Ježíš vedl.
Toto vše se dělo ve třicátých létech 20. století, těsně před tím, než  se začala vyplňovat varování Panny Marie, která dala lidstvu skrze tři děti ve Fatimě v roce 1917: „Tato válka brzy skončí, ale pokud nebudou lidi dělat pokání, pokud se neobrátí, přijde další válka, daleko hroznější.“
Těsně před jejím vypuknutím přichází sám Pán Ježíš s poselstvím o Božím milosrdenství, které je spojeno s Boží spravedlností. Lidská neposlušnost, malá nebo žádná víra, vyústila v hrůzy 2. světové války. Jejím strašlivým symbolem je vyhlazovací koncentrák Auschwitz-Birkenau – 70 kilometrů od kláštera svaté Faustyny. Nepředstavitelná, ale skutečná ďábelská nenávist a zloba vůči Bohu a člověku. Svým způsobem tato hrůza stále dál pokračuje skrze odmítání a ničení života darovaného Bohem a dnes už i odmítání Bohem darované lidské přirozenosti.
Co z toho vyplývá pro nás, křesťany, kteří v prvním čtení slyší výzvu k tomu, abychom měli jedno srdce a jednu duši? Kteří zpívají chválu na Boží milosrdenství trvající navěky? Kterým apoštol Jan připomíná, že naše víra v ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána Ježíše přemůže svět? Kteří slyší Ježíšova slova napomenutí apoštola Tomáše a jeho spasitelnou výzvu k víře těch, kteří nevidí, a přesto mu věří?
Prosme o odvahu, s jakou svatý Tomáš nahlas vyjadřuje své pochybnosti. Prosme o milost  Tomášovy víry, s kterou padá před Pánem na kolena a z jeho úst vychází slova víry: „PÁN MŮJ A BŮH MŮJ!“
Prosme o milost víry svaté Faustyny, která do celého světa stále opakuje slova neotřesitelné víry v Boží milosrdenství: JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI!
Opakujme často slova svatých dětí z Fatimy – Lucie, Hyacinty a Františka (4. dubna 2024 – 105 roků od smrti), která opakujeme po každém desátku svatého růžence:  PANE JEŽÍŠI, ODPUSŤ NÁM NAŠE HŘÍCHY. UCHRAŇ NÁS PEKELNÉHO OHNĚ A PŘIVEĎ DO NEBE VŠECHNY DUŠE, ZVLÁŠTĚ TY, KTERÉ TVÉHO MILOSRDENSTVÍ ZVLÁŠTĚ POTŘEBUJÍ.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za slova víry. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o to, abychom je často vyslovovali a podle nich žili – ke tvé větší a trvalé cti a slávě. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.