Slova svatého evangelia podle Marka:
Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali se mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ (Mk 4, 35–41)

Dnešní Boží slovo je – mimo jiné – naplněno otázkami, které se nás dotýkají, které si v určitých událostech nebo obdobích svého života můžeme klást.
V prvním čtení (Job 38, 1–11) se Bůh ptá člověka – Joba, který prožívá období nezaviněného utrpení a klesá na mysli – Kdo to všechno stvořil? Podívej se kolem sebe! …a Job žasne a zavírá svá ústa. V evangeliu se učedníci ptají Pána Ježíše – Je ti jedno, že hyneme? Pán Ježíš jim dává dvě otázky: Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? A nakonec se učedníci ptají sami sebe: Kdo to je, že ho poslouchá moře i vítr?
Při hlasování se předsedající schůze ptá: „Kdo je pro?“ Nikdo nic. „Kdo je proti?“ Opět bez odezvy. „Komu je to všechno jedno?“…
Člověk touží po poznání, touží po pravdě, která ho osvobodí (srov. Jan 8, 32). – Proto se ptá. Cesta k poznání skutečné pravdy je ptát se Boha a nebo lidí, kteří s Bohem žijí, kteří žijí z jeho slova. Držme se moudrého hesla: Kdo neví, ten se zeptá.
Tři otázky, které bychom měli zařadit do svého pravidelného zpytování svědomí.
Kolik svého drahocenného času každý den věnujem tomu, že přijímáme různé zprávy a komentáře – o počasí, o sportu, o politice, o tom, čím žijí takzvané celebrity nebo sousedé – a tak dál a tak podobně.
Kolik času každý den věnuji naslouchání a četbě Božího Slova, toho, čím se mohu povzbudit ze života svatých, modlitbě – zvláště svatému růženci, ke kterému nás Panna Maria, Matka Boží a matka nás všech, tak úpěnlivě vyzývá – už více než 200 roků?
Kolik času každý den (nebo jen v neděli) věnuji Pánu Ježíši v Eucharistii – nejsvětější oběti mše svaté – nebo stále přítomnému ve svatostánku adorací? Pamatuj – Pán Ježíš je stále přítomný pramen plnosti života lásky a milosrdenství, který je zároveň i příslibem věčného života.
Možná nám pomůže k lepšímu prožívání mše svaté tento příběh: Přišel za knězem muž a zeptal se: „Používáte v kázání slovo eucharistie, co znamená?“ Kněz mu odpověděl: „Je to řecké slovo a můžeme ho přeložit jako poděkování. Mše svatá se nazývá eucharistie, protože je to chvíle, kdy společně děkujeme Bohu.“ Tu se muž zachmuřil: „Tak to bych měl přestat chodit do kostela. Já totiž nemám za co děkovat. V práci se mi nedaří, dítě doma je nemocné, žena popudlivá, přátelé se ode mne odvracejí, můj život je jedno velké trápení…“ Kněz pokýval hlavou a pravil: „Vidíš to, synu, samé neštěstí. Ale je tu někdo, kdo tě miluje a nikdy se od tebe neodvrátí. Čeká na tebe a chce ti pomoci. Chce ti dát odvahu a sílu, uzdravení a pomoc. A ty se s ním můžeš setkat, ba dokonce ho přijmout do svého těla i duše. Ježíš je největší dar, který Bůh svěřil lidem, a za to mu patří poděkování.“
Do kostela jdeme prožít mši svatou, jejímž vrcholem je přijímání Božího slova, znovuzpřítomnění Kristovy oběti na Kalvárii a přijetí Ježíše Krista do srdce. V katedrále svatého Bartoloměje je v sakristii modlitba po mši svaté:
Děkujeme tobě, Otče, za tu milost, že jsme mohli oběti mše svaté přítomni býti, odpusť nám naše všechna provinění, jichž jsme se dopustili, požehnej všemu, co dnes konati budeme, řídíš naše cesty a kroky, zbav nás ode všeho zlého, zvláště největšího zla hříchu. Amen.