Slova svatého evangelia podle Marka:
Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to u něho vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil. (Mk 6, 1–6)

V dnešní vstupní modlitbě do mše svaté zaznívá třikrát slovo radost: „Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze Krista, našeho Pána, který se tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje na věky věků. Amen.
Jak dosáhnout této radosti? Cesta k radosti vede skrze víru v Boha a oběť.
1. V protestantském časopise zaměřeném na dobro a zlo zazněla v anketě otázka: Kdy jste na vlastní kůži zažili situaci, kdy zlo bylo přemoženo dobrem? Když jsem si tu otázku přečetl, tak se mi chtělo zařvat: „VŽDYCKY!“ Nikdy si přece nemohu připustit, že by mě zlo skolilo, i když to tak někdy vypadá. Paní v květinářství jsem donesl čokoládu, protože měla ve výloze nápis: ČLOVĚK BY MĚL BÝT VŽDYCKY VDĚČNÝ, ZA KAŽDÝ OKAMŽIK SVÉHO ŽIVOTA, JAK NEJVÍC MŮŽE. Ona mi na oplátku dala růži. Všichni máme možnost dávat si růže a čokolády, ať ten Zlý vidí, že je bez šance, i když někdy od něho dostaneme pěknou nakládačku. No a co. Stejně nakonec půjde k čertu, odkud ostatně přišel. Pán Bůh s námi a zlý pryč!
2. V katolickém časopise – týdeníku Světlo, číslo 30 – je článek Celá víra v jedné ruce. Je to svědectví Joachima kardinála Meisnera o modlitbě svatého růžence z knihy vzpomínek s názvem: Pokud se přizpůsobíte, tak to můžete rovnou sbalit. „V roce 1975 jsem sloužil první mši svatou jako biskup. Všiml jsem si skupiny cizinců v kostele. Byla to skupina lidí z Kazachstánu, kteří mně řekli: Dnes jsme poprvé po třiceti šesti letech vstoupili do kostela a zúčastnili se mše svaté. A zeptali se: Kterým pravdám víry máme učit naše děti, aby mohly dosáhnout věčného života? Takovou rozumnou a inteligentní otázku mi nikdo nikdy v životě nepoložil. Nabídl jsem jim Bibli a Katechismus. Namítli: Vzít toto do Sovětského svazu by bylo horší než pašovat zbraně. – Můžete si vzít růženec? – Ano, ten si můžeme zavěsit na krk jako šperk. – Na začátku je kříž – modlíme se a vyznáváme svou víru, všechno, co potřebujeme věřit. Potom tři perly – prosíme o dar víry, naděje a lásky – to je to, co máme žít. A potom celý Nový zákon – skutečnost Kristova vtělení v radostném růženci. Skutečnost Kristova vykupitelského utrpení v růženci bolestném. A naše završení v růženci slavném.“ Dnes můžeme dodat – díky svatému Janu Pavlu II. – skutečnost Kristovy služby v jeho veřejném působení v růženci světla. Jeden muž vzal do ruky růženec a zvolal: „Nyní mám tedy v ruce celou naši katolickou víru!“ Kardinál rád nazýval svatý růženec, že to je železná rezerva naší víry v kapesním vydání nebo modlitební řetěz na němž je tajným písmem napsáno evangelium, které je možné číst jen modlicíma se rukama. Modlil se všech patnáct desátků – každý den. Je to společník na cesty, je to naše opora, cesta jež vede k cíli. Doprovází nás po celý život – od kolébky až po hrob. Při jednom kázání řekl: „Až mě dáte do rakve – všechno mi sundáte – mitru, prsten, kříž, berlu, ale do rukou mi dejte růženec. Chci ho ukázat Panně Marii, aby mi mohla ukázat plod svého života Ježíše, požehnaný plod jejího života. Každý den se modlím modlitbu vojevůdce ze 17. století: „Když už není opory, Matčina ruka záchranu růžencem všem nám ponouká. Tak jako Kristu v nejtěžší chvíli – ať je nám útěchou její pohled milý. Amen.“ 3. Dnes je svátek blahoslavené rodiny – Josefa, Viktorie a jejich sedmi dětí Ulmových. Rodiče nedodrželi nacistický zákon a rok a půl ukrývali Židy. Po udání chamtivým člověkem byli společně s nimi zmasakrováni. Od Státu Izrael dostali vyznamenání Spravedlivý mezi národy a katolickou církví byli v roce 2023 prohlášeni za blahoslavené – včetně svého nenarozeného dítěte, které přijalo křest krve.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za dar víry jako cesty k pravé a trvalé radosti. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů, rodiny Ulmových a všech svatých prosíme o vše potřebné na této cestě víry a oběti. Skrze Krista našeho Pána. Amen.