Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." (Jan 6, 51–58)

Tuto promluvu ovlivnila kratičká událost. Včera ve 20.21 jsem projížděl městem, po chodníku šel chlapec a dívka, staří tak asi 16 roků. Kupodivu nevedli na vodítku psa, ani nekoukali do dlaně na mobilní telefon. Měl jsem otevřené okénko, a když jsem je míjel, tak dívka zakřičela na chlapce slova, při kterých jsem ztuhl. Tato více než sprostá slova slýchám často, když je na sebe křičí zločinci ve věznici, ale šestnáctiletá dívka, která vypadá jako anděl? Není to současné srovnávání, vyrovnávání všech se všemi už více než za hranou?
Většina lidí si o sobě myslí, že jsou moudří, a o těch druhých si myslí pravý opak… I když to často pokrytecky a lživě říká obráceně. Staří x mladí, děti x rodiče, žáci x učitelé, duchovní x laici a tak dál a tak podobně.
Skutečně moudrý je jen Pán Bůh. On je také pramen veškeré moudrosti. Při východní liturgii pozdvihne Boží služebník knihu s Božím slovem a z celé své síly volá: Moudrost! Na této absolutní moudrosti může mít podíl ten, kdo Boží Slovo zná, rozjímá ho a řídí podle něj svůj život. Úžasným způsobem toto ve svém životě uskutečňuje Panna Maria.
V dnešním prvním čtení (Kniha přísloví 9, 1– 6) jsou slova o moudrosti, která buduje palác opřený o sedm sloupů – toto může být pro nás výzvou k tomu, abychom moudře budovali svůj život, který opřeme o sedm svátostí.
Hospodin je skutečně dobrý – těm, kteří ho milují, dává dary větší, než si dokážeme představit, to, co převyšuje naše touhy.
Svatý Pavel nás vede k tomu, abychom žili moudře – to znamená: využívali čas k dobrému a moudrému myšlení, mluvení a konání.
V evangeliu je tajemným způsobem slovo moudrost skryto, i když je tam ve své plnosti. Já jsem chléb života, kdo jí tento chléb, bude žít navěky. Kolik katolických křesťanů se chová v této oblasti více než nemoudře. Roste počet těch, kteří přijímat Pána Ježíše ve svatém přijímání nechtějí, nemohou nebo nesmějí. Pro napravení této velmi bolestné situace vám nabízím příklady ze života svatých.
V kancionálu je pod číslem 044 toto: Po svatém přijímání ve chvíli ticha děkujeme a nasloucháme. Je tam modlitba sv. Basila ze čtvrtého století, kde je vyjmenováno 10 darů, které nám Pán Ježíš ve svatém přijímání dává – jeden z nich je pravá moudrost.
V týdeníku Světlo (č. 33 z 18. 8. 2024) je první část rozhovoru se svatým otcem Piem, který se týká mše svaté a Pána Ježíše ve svatém přijímání – při četbě jsem také tuhnul, ale úplně jinak, než bylo výše zmíněno.
Dnešní světice svatá Helena začala víru žít až v pozdějším věku naplno – a my z toho máme užitek i nyní, například z uctívání svatého Kříže.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za moudrost, kterou nám stále dáváš. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Basila, svatého Otce Pia, svaté Heleny, andělů a všech svatých prosíme, abychom tvé moudrosti otevírali své srdce i svou mysl. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.