Slova svatého evangelia podle Jana:
Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“ (Jan 6, 60–69)
Včera – 24. srpna 2024 – skončila na Velehradě 24. hvězdicová pěší pouť. Pro některé katolické křesťany jeden z vrcholů jejich života během roku. Kromě všeho, co taková týdenní pěší pouť věřícímu člověku dává a bere, je to čas duchovní obnovy. Letošní duchovní náplní bylo studium a rozjímání nad posledními věcmi člověka – SMRT – SOUD – PEKLO – NEBE.
Zajímá se o tyto záležitosti, které přijdou a nikdo z lidí se jim nevyhne, někdo z věřících katolických křesťanů? Je to téma, které by v současnosti budilo alespoň trošičku pozornosti a prostoru v tom, co pro své věřící dělají jejich duchovní otcové? Kromě mimořádných výjimek musíme pravdivě říct: NE.
Nejčastějšími otázkami na pěší poutníky a také jejich nejčastější starostí bylo: „Jaké bude nebo bylo počasí?“ a „Kolik vás putuje?“ Záležitost s kterou nikdo nic nenadělá, jen ji může a musí – chtíc či nechtíc – přijmout.
Tak je to i s posledními věcmi života, ale… Počasí přejde, počet poutníků se mění a v době pocovidové tak jako vše spojené s vírou, klesá. První dvě z posledních věcí člověka – SMRT A SOUD – pro každého člověka určitě přijdou, ale také přejdou, ale… Jedna z těch dvou zbývajících – NEBE, PEKLO budou pro každého z nás natrvalo, věčně. Kolik času ve svém životě věnujeme tomu, co pomine, co přejde? Kolik času věnujeme tomu, co bude věčné?
Proto je nanejvýš nutné přijmout obdivuhodný postoj Jozua, který říká všem okolo sebe: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu“ (Joz 24, 15).
Proto je nanejvýš nutné přijmou obdivuhodný postoj Petra, který mluví za všechny apoštoly: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý“ (Jan 6, 68–69). – I když od Pána Ježíše odchází mnoho učedníků, protože jeho slova jsou pro ně příliš tvrdá.
Proto je nanejvýš nutné přijmout slova apoštola o manželství, kterými je přirovnává k tajemnému vztahu Krista a církve (Ef 5, 21–32). (Na jedné duchovní obnově pro manželské páry, když duchovní tento úryvek dal jedné ženě, aby jej přečetla ostatním, tak to odmítla se slovy: „Nezlobte se, ale toto v žádném případě číst nebudu.“)
Proto je nutné si brát příklad ze života svatých – dnes blahoslaveného mučedníka otce Metoděje Dominika Trčky, horlivého misionáře a mučedníka.
Pro povzbuzení a poučení – ze života: V jedné farnosti byl kostelník, který celý svůj čas v důchodě strávil službou v kostele a Církvi. Pravidelně pomáhal chystat bohoslužby, jezdil na poutě, občas i předříkával růženec. Když vážně onemocněl, přišel ho navštívit kněz. Jaké bylo jeho překvapení, když ho muž odmítl: „Běžte pryč, já o žádné svátosti nestojím. Tolik roků jsem se modlil, sloužil v kostele a Bůh dopustil, abych onemocněl. Jak mi to mohl udělat? Ať mi vrátí zdraví a já budu zase věřit!“
Bože, ty vedeš úsilí věřících ke společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna našeho Pána. Amen.