Slova svatého evangelia podle Marka:
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím víc to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“ (Mk 7, 31–37)

Je otázkou, s jakým vědomím vnímáme plody země a lidské práce, které jsou dnes u nás – o slavnosti dožínek – přinášeny v obětním průvodu k oltáři. Je to nesmírně krásná podívaná. Ale zcela určitě je to úplně jiné u člověka, který si přijde do velkého obchodu a vybírá si z pěti nebo i více druhů například rajčat, a zcela jiné je to u člověka, který zaseje semínko rajčete do hlíny v kelímku, potom přesadí, okopává, zalévá, ošetřuje a nakonec sklízí.
Svým způsobem je dnešní evangelium velkým poučením pro každého z nás: když se díváme na krásné plody, tak máme možnost otevřít svůj sluch větě: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání.“ Kdyby Pán Bůh nežehnal a nedal vše potřebné – tak by nebylo nic. A když tuto neměnnou pravdu přijmeme otevřeným sluchem svého nitra, tak otevřeme svá ústa, rozvážeme svůj jazyk a budeme z celého srdce Pánu Bohu děkovat a chválit ho. Jeden rozdíl mezi pouze nakupujícím a hospodářem, který má svou – často těžkou prací – na úrodě podíl, často bývá, že nakupující vyhledává vady, kritizuje a hlavní je často cena v penězích; pracující vidí cenu práce, potu, a hlavně ví, že kdyby Pán života nedal, tak by přes jeho veškerou snahu nebylo nic, vůbec nic, a proto má snazší cestu k pokoře, k vděčnosti – ale také si musí dávat velký pozor na matku všech hříchů – pýchu.
Dnes má narozeniny Panna Maria. Přesný den jejího narození neznáme; jediné, co víme, je, že se tento svátek slaví už od sedmého století. V dnešní době většina lidí v souvislosti se dnem, kdy se narodili, pořádají různé, většinou velkolepé oslavy. Jeden můj kamarád to vyjádřil těmito slovy: „Člověče, budu mít padesát, já se z toho zblázním, jestli to vůbec přežiju: jedna oslava pro rodinu, potom v práci, potom pro hasiče, včelaře, rybáře, myslivce.“ – Ve snaze ho potěšit jsem mu řekl: „To máš ještě dobrý, my věřící v Krista to máme složitější.“ To, co vy slavíte, to máme – kromě několika výjimek taky. Ale náš současný papež nás vybízí, že si máme zjistit naše datum křtu – narozeniny do nebe a ten máme pořádně slavit. Občas se věřících na to ptá: Znáte datum svého křtu? A pokud ano – jak ho slavíte? A navíc – věř tomu, nebo ne – slavíme ještě třetí narozeniny, naštěstí jen u svatých. Je to datum jejich smrti – o kterém tvrdíme, že se už natrvalo narodili do nebe.
Jak by měla smysluplná a užitečná oslava probíhat? Spočívá ve spoustě jídla, pití, kytic, darů, v krásných slovech přání štěstí, zdraví, Božího požehnání? Na prvním místě je třeba chválit a děkovat Pánu a Dárci života – a to se děje excelentním způsobem při mši svaté – eucharistii, díkůčinění. Na místě druhém je třeba děkovat andělům, svatým, rodičům a dalším předkům, bez nichž bychom nebyli.
Co si přeje Panna Maria k narozeninám? Vyjádřila to velmi jasně na svatbě v Káně Galilejské: „Dělejte všechno, co vám Ježíš řekne“ (Jan 2, 5). V posledních staletích – čím dál naléhavěji nás prosí: Modlete se růženec a dělejte pokání – za svoje hříchy a za hříchy celého světa!
Je to dárek, který děti dávají své milované a milující mamince a přitom z něj mají užitek ony samy.
Všemohoucí a milosrdný Otče – děkujeme ti za dar života Panny Marie, za dar sluchu, dar řeči a dary země a lidské práce. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o vytrvalost v modlitbě svatého růžence a v konání skutků pokání. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.