Slova svatého evangelia podle Marka:
Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?" Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků." Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!" Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské." Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho." (Mk 8,27 – 35)

V prvním čtení (Iz 50,5–9) nás prorok učí dvěma zásadním věcem: Pán Hospodin mi otevřel ucho – základem duchovního života je naslouchání, na prvním místě naslouchání Božímu slovu; Pán Hospodin mi pomáhá – Když naslouchám Bohu, jaká je moje odpověď na jeho slovo? Velmi často jsou to prosby – Pane Bože, pomoz! A k tomu ještě většinou přidáváme, jak to má Pán Bůh udělat... Copak vševědoucí, všemohoucí, milující Pán Bůh neví, co a jak má dělat? Tvor musí radit Stvořiteli? Pán Bůh čeká, až my ho začneme prosit? Kromě proroka, který nás vede k poznání pravdivými slovy: Pán Hospodin mi pomáhá – nás o této pravdě učí i slova dnešní vstupní modlitby: „Bože tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem.“
Slova dnešního žalmu (Ž 116) se zpívají často na pohřbech, kde si při pohledu na mrtvé tělo člověka a rakev uvědomujeme, že duše žije dál – kráčí před Hospodinem v zemi živých.
Velmi záleží na pozemském životě, jak nás upozorňuje svatý Jakub v úryvku, který jsme slyšeli v druhém čtení Jak 2, 14–18) – víra bez skutků je mrtvá!
Pán Ježíš zkouší své učedníky dvěma otázkami: „Za koho mě pokládají lidé?“ a „Za koho mě pokládáte vy?“ Po pravdě, kterou řekl Petr – „Ty jsi Mesiáš!“ – jim nakazuje, že to nesmějí nikomu říkat. Proč? Hned následuje vysvětlení – jak velmi se liší představy a skutečnost v naší mysli. Jak velmi se liší naše lidská víra, touhy a život od Boží vůle. Stručně řečeno – nejdřív utrpení, bolest, kříž a smrt a potom vítězství, sláva a moc – ne obráceně. Velmi přiléhavě naši slabou a lživou víru vyjádřil Petr slovy rozmlouvání, za které sklidil od Pána Ježíše přísná slova odsouzení: „Jdi mi z očí, satane.“
Stručně to vyjádřil svatý Filip Neri: „Pane, drž Filipa, nebo tě zradí.“
Včera měl autor příležitost zažít toto vše během jednoho odpoledne. Nejprve stál před mladými – mužem a ženou – na začátku jejich společného života, kdy slovy manželského slibu začínali společnou cestu do nebe. Chvíli na to měl tu čest doprovázet vdovu, která po šedesáti letech společného života pochovávala svého manžela. Kolik to bylo obětí, bolesti a utrpení, křížů – a vydrželi to! A to je vzkaz zavražděného patera Kubíčka: „Vydrž to.“ To je vzkaz Bolestné Panny Marie, která má na klíně umučené tělo svého a Božího Syna.
To je naplnění dnešních slov Pána Ježíše: „Kdo svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“
Všemohoucí a milosrdný Otče, děkujeme ti za dar kříže a sílu nést ho. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o vytrvalost v jeho nesení každý den cestou do nebe. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.