Slova svatého evangelia podle Marka:
Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody, proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvá noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“ (Mk 9,38–48)
Učedníci varují Pána Ježíše, brání ho, jsou pohoršeni. Žalují svému Mistru, tak jak žalují malé děti svým rodičům nebo učitelům na druhé děti, které podle nich dělají něco zlého. Jsou zaslepeni tím, čím jsme při souzení druhých často zaslepeni také my sami.
Jedná se o náš osobní celoživotní boj mezi dobrem a zlem, o dosažení cíle našeho života skrze užívání toho, co nám Pán Bůh dává. Bůh chce, abychom byli šťastní navěky. K dosažení tohoto věčného štěstí nám dává úplně všechno. Když se budeme chtít poučit z chybného myšlení učedníků, tak si musíme uvědomit, že jim šlo – jako nám také často jde – o to, KDO to či ono říká anebo dělá, a naprosto zapomínáme na to, CO říká anebo dělá. Pán Ježíš se nedívá na to, kdo vyhání v jeho jménu zlé duchy, ale na to, že slouží k prospěchu záchrany člověka, a ještě k tomu v jednotě s NÍM.
Ale protože své učedníky a také nás velmi dobře zná, tak pokračuje velmi vážným varováním před sváděním ke hříchu a před peklem – věčným neštěstím.
Zamysleme se nad tím, kolik se nám dostává různých napomenutí a varování každý den – počínaje tím, že si sami dáváme pozor a varujeme sami sebe – to či ono smíš, nebo nesmíš udělat. Čím jsme starší, tím je toho víc, konče výstrahami a varováními, kterými nás denně zaplavují sdělovací prostředky.
A na druhé straně kolik se nám – z našeho nitra a z prostoru kolem nás – dostává podobného varování, jako v dnešním evangeliu? Ve velké většině slyšíme výklady o tom, že to Pán Ježíš tak nemyslel… A zde se nabízí další velmi důležitá myšlenka: je možné, aby ztělesněná PRAVDA – Boží Syn – něco jiného myslel a něco jiného říkal? On, pravý Bůh a pravý člověk, ví moc dobře, jak nám běhá mráz po zádech jen při pomyšlení, že bychom přišli o ruku, nohu nebo oko. A chce, aby nám běhal mráz po zádech při pomyšlení, že bychom byli navěky nešťastní tím, že se sami, a to navždy, okrademe o věčné štěstí života s Bohem.
A protože toto ohrožení člověka je čím dál aktuálnější, je třeba prosit archanděly Michaela, Gabriela a Rafaela o pomoc.
Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Svatý Gabrieli – oroduj za nás! Svatý Rafaeli – oroduj za nás! Skrze Krista, našeho Pána. Amen.