Čtení z První knihy královské
(Eliáš) vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: „Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil.“ Když ji šla nabrat, zavolal na ni: „Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba.“ Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.“ Eliáš jí řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.“ Šla a udělala, jak Eliáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Eliáše. (1Král 17, 10–16)
Slova svatého evangelia podle Marka
Ježíš učil (zástupy): „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“ Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár haléřů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“ (Mk 12, 38–44)
Boží slovo minulé neděle nám dalo poznání nejdůležitějšího Božího příkazu a zákona pro člověka: Miluj Boha nade všechno a bližního jako sám sebe.
Dnes nás Otec a Syn v Duchu Svatém povzbuzuje příkladem dvou vdov k tomu, jak máme tento příkaz žít. Každý z nás má starost nebo více starostí. Vdovina starost je vyjádřena slovy: „Najíme se a zemřeme.“ Ale Bůh ji oslovuje skrze proroka: BUĎ BEZ STAROSTI, UDĚLEJ, CO CHCEŠ UDĚLAT. Rozděl se o to málo, co máš, a budeš žít ty i tvůj syn. Druhá vdova, kterou nám dává Pán Ježíš za vzor, dobrovolně daruje celé své živobytí Hospodinu. Naplňuje slova Písma: Svou starost hoď na Hospodina.
Zkusme se zamyslet, jaké jsou naše starosti. O co se starám? Nad čím nejčastěji přemýšlím? Čemu věnuji svou pozornost? O čem mluvím nejčastěji – sám se sebou, s druhými lidmi, s Bohem? Často to bývá o počasí – s kterým nic nenaděláme, je možné ho jen přijmout. Nebo o slovech a skutcích druhých lidí, zvlášť boháčů a mocných politiků – a s tím také nic nenaděláme.
Kolikrát věnuji pozornost sám sobě? Kolikrát jsem ráno řekl: „Pane Ježíši, co po mně dnes budeš chtít? Co mám dělat? O co mám mít starost?“ Kolikrát během dne si uvědomuji, že mně Pán Ježíš stále vidí. Kolikrát za den svěřuji sebe, své blízké, chudáky i boháče, mocné i bezmocné do lásky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova?
Promluvil Petr: papež vydal v tomto měsíci svou čtvrtou encykliku. Věnována je Nejsvětějšímu Srdci, tématu drahému jezuitské spiritualitě. Je uvedena Slovy svatého Pavla z listu Římanům Dilexit nos, zamiloval si nás. Abychom objevili, že od této lásky nás „nikdy nic nemůže odloučit“ (Řím 8, 37, 39). Podnětem k nové encyklice bylo jednak 350. výročí prvního zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova svaté Markétě Marii Alacoque v roce 1673, ale také přesvědčení, že tato zbožnost je aktuální ve společnosti, v níž se množí „různé formy religiozity bez odkazu na osobní vztah s Bohem lásky“. Papež František proto připomíná, že v Kristově Srdci „můžeme najít celé evangelium“. V jeho Srdci „konečně poznáváme sami sebe a učíme se lásce“.
Jaké máme mít starosti, nám může také napovědět poselství jednoho kresleného obrázku, je to takový nepovedený pokus o vtip. Jsou na něm nakreslena tři děvčátka sedící na lavičce, dvě z nich se chlubí starostmi svých tatínků a třetí tyto starosti slovy svého tatínka komentuje. První: „Můj tatínek říká, že oteplování naší planety bude čím dál větší a bude mít pro nás nedozírné následky.“ Druhé děvče: „Můj tatínek zase říká, že covid ještě neřekl své poslední slovo a že to bude horší, než to bylo.“ Třetí děvče, zahalené od hlavy až k patě látkou, jen se škvírkou pro oči, k tomu říká: „Můj tatínek zase říká, že v budoucnu vaši tatínci poznají, že oteplování planety a covid budou ty nejmenší starosti vás všech.“
Mám starost o věčný život a o to, co pro jeho dosažení mohu udělat? Každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti…
Všemohoucí a milosrdný Otče, děkujeme ti za povolání k poznání a plnění tvé svaté vůle. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme, aby její poznání a plnění bylo naší každodenní STAROSTÍ. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.