Papežové často zdůrazňují, že učitelský úřad církve má ukazovat cestu, udávat směr, stanovovat obecně platné mravní zásady a připomínat je – ale zaujetí postoje ke konkrétním odborným otázkám není jeho úlohou. Pochopitelně. Papež není vědec a církev není akademie věd. Papež má – nebo může mít – k dispozici poznatky a dobrozdání vědců, ale pokud vyslovuje stanovisko, je vlastně v roli soudce, jenž také, ač není v dané věci odborníkem, vynáší sám definitivní rozhodnutí – a znalecké posudky při tom používá jako podklady.
V encyklice Laudato si´ je příkladem takové aktuální, konkrétní, sporné, nejen mezi vědci, ale i legislativami jednotlivých zemí a skupin zemí různě řešené otázky problém geneticky modifikovaných organismů (GMO); papež František se mu věnuje v článcích 132 až 136 svého dokumentu (a širším souvislostem problému i v článcích 130 a 131).
Svatý otec nezvedá palec ani dolů, ani nahoru, ponechává otázku dalšímu zkoumání, jenom připomíná, na co by se při tom nemělo zapomínat. Říká, že by rád převzal vyváženou pozici svatého papeže Jana Pavla II., který vyzdvihoval přínos vědeckého a technického pokroku, ale zároveň připomínal, že „žádný zásah do ekosystému nemůže odhlížet od následků, které způsobuje v jiných oblastech“ (poselství ke Světovému dni míru 1990). František shrnuje: „Otázka GMO je složitá a vyžaduje, aby se o ní uvažovalo ze všech hledisek.“
Papež František totiž nebere problém GMO (a to je překvapivé – alespoň pro mě určitě ano) jako problém čistě biologický anebo zdravotní, nýbrž poukazuje i na jeho sociální rozměry! „Třebaže nedisponujeme definitivními důkazy ohledně škod, které by geneticky modifikované obilniny mohly způsobit lidským bytostem, a třebaže v některých oblastech vedlo jejich použití k ekonomickému růstu, který přispěl k vyřešení určitých problémů, vyskytují se značné těžkosti, které by neměly být podceňovány.“ GMO ničí „složité tkanivo ekosystémů, umenšuje diverzitu produkce...“. V různých zemích se projevuje tendence „vytvářet oligopoly v produkci osiva a dalších produktů nezbytných v zemědělství“. „V mnoha oblastech se totiž po zavedení těchto plodin soustřeďuje úrodná půda v rukách několika vlastníků...“, a dále papež cituje z dokumentu Argentinské biskupské komise pro sociální pastoraci z června 2005 (tedy z doby, kdy sám byl arcibiskupem v Buenos Aires), kde se praví, že právě to vede k „postupnému úbytku drobných výrobců, kteří jsou v důsledku ztráty obdělávané půdy nuceni přestat produkovat“. A dodává, že v důsledku GMO se ti nejzranitelnější z rolníků ocitají v krajní bídě a stěhují se „do těch nejubožejších městských aglomerací“.
Takto je tedy třeba porozumět papežovu požadavku „navýšit financování různých směrů autonomního a interdisciplinárního“, autonomního a interdisciplinárního“ podtrhl bych, „výzkumu, který by mohl přispět novým pohledem na věc“.