Promiň, Vlastíku, ale ne. Už mi odkazy na ty hrozně legrační „křesťanské“ stránky neposílej. A klidně si myslí, že jsem „zapšklý“. Zapšklý je taky hezké slovíčko. Jako ta kolegyně, co mi vynadala, že prý jsem „prudérní“. „No, prudérní, říkáte, proč ne? Co bych nebyl prudérní? Zvlášť, když tím myslíte, že jsem slušný,“ řekl jsem. „Myslíte, že se toho slovíčka leknu?“

Takže jen zopakuju: „Co bych nebyl zapšklý v tom případě, že tím někdo hodnotí, že se snažím zůstat slušný?“ To je strachu, aby se neřeklo, že jako křesťané nemáme smysl pro humor! Podle smyslu pro humor nás Pán Ježíš na konci časů soudit nebude. Bůh není žádný vtipálek, který by s námi hrál hru vtipnější vyhrává. „Nemylte se, s Bohem nejsou žerty,“ překládá prof. Ondřej M. Petrů Gal 6, 7.

„Ubavit se k smrti,“ charakterizoval naši civilizaci ve stejnojmenné knize americký teoretik médií Neil Postman.

Humor není jen jeden. Je humor laskavosti a pochopení, humor radosti ze života – a humor škodolibý, vycházející z – většinou reálných – nedostatků a slabostí našich bližních, humor posměchu; ten je zlý – totiž, uvědomme se: nemůžeme současně milovat a posmívat se.

Humor posměchu má svůj význam v politice jako jeden z nástrojů kontroly moci, aby se nezvrhla v diktaturu. Ale do církve nepatří; církev – i když má, ovšem, také svůj jakýsi mocenský aspekt – není skutečnost politická, nýbrž duchovní.

Ovšem humor obsahuje ještě jeden moment; existuje cosi jako humor distance, poloviční distance: humor, který mi umožňuje vyjadřovat od něčeho odstup a současně k tomu patřit; takto se posmívají něktří manželé svým ženám (i ženy mužům),podřízení šéfům a Bohu žel i někteří křesťané církvi. Je to špatně, opakuji: je to tak špatně. 

Lidské utrpení, oběť, láska a víra, božské skutečnosti, tedy to, čemu věříme, stejně tak jako blízcí lidé (především maminka, vlastní děti) je něco, z čeho si slušný člověk nikdy legraci nedělá.

A už vůbec ne ve vážné době postní, kdy se máme připravovat na Velikonoce v rozjímání, modlitbě, almužně, oběti a postu.

Měj se hezky, ahoj

František