Vzhledem k tomu, že sama žiju ve stavu zasvěceného panenství, často přemýšlím nad tím, že Kristus miluje církev jako čistou pannu. Jak říká apoštol Pavel: „Já jsem připravil vaše zasnoubení jedinému muži a musím vás představit Kristu jako čistou pannu (2 Kor 11,2).“
Teď s příchodem teplejšího počasí se v ulicích a v parcích více objevují jinoši a s nimi panny, aby spolu obdivovali krásu jara a krásu sebe navzájem. A já si s živou vzpomínkou na svoje vlastní mládí, říkám: Jak se chová mladý gentleman, když si všimne, že na něho čistá panna hledí s upřímným obdivem? Je-li zdráv ve své schopnosti milovat ženu, zatouží být k ní ještě něžnějším, pozornějším, vlídnějším, případně vymyslet nějaký pěkný vtípek, aby ji pobavil.
A tak si říkám, jestli bychom neměli změnit způsob, jak prezentujeme našeho Boha hledajícím. Možná bychom měli přestat zdůrazňovat, že je to náš Otec, to budí představu přísné autority. Možná bychom mohli poprosit mladé křesťany o spolupráci pro evangelizaci lidí dnešní doby a mluvit o Bohu těmi nejněžnějšími příměry jaké napadnou mladého člověka, když je se svým milým nebo milou a touží jí nebo jemu nějak vyjádřit lásku. Pak bychom spíš zdůrazňovali o Bohu, že je to sladký odpočinek ztrápených duší, zavlažovaná zahrada, zřídlo živé vody… A taky bychom měli zdůraznit, že Ježíš miluje církev jako čistou pannu, a proto se bude snažit být velmi něžný, pozorný a laskavý, případně vymyslet nějaký něžný, opravdu Boží žertíček, aby své milované hříšníky obrátil bez násilí a své nevěstě dokázal, že je větším gentlemanem než všichni gentlemani pozemského světa...