Věříme v Otce, Syna i Ducha Svatého v Trojici. Věříme ve tři osoby jednoho Boha. A je třeba si uvědomit, je třeba si přiznat, že Ducha Svatého z nich nejméně známe. (Vždyť pro tolik křesťanek a křesťanů je Duch jen jakýsi školský pomocník: vzpomenou si na něj, mluví o něm jen tehdy, jen když jejich vnuci a vnučky mají teď, na konci školního roku, nějaké zkoušky, to pak vysílají prosbu „aby je Duch Svatý osvítil" – a oni uspěli u maturity nebo u státnic.)
Jak říká učitel duchovního života Ludvík Kolek, jehož semináře obnovy v Duchu Svatém absolvovaly, teď neřeknu číslo, ale: mnozí křesťané: „Duch Svatý je neznámý Bůh.“
Teologové nás učí, že Duch Svatý je ne ztělesněná, ale zosobněná láska Otce a Syna. Jestliže, jak víme z Písma (1 Jan 4, 8), „Bůh je láska“, potom Duch Svatý je Láska z lásky – je to ta nejněžnější, nejzranitelnější, nejjemnější osoba na světě.
Působí v nás a mezi námi, je v našich vztazích k jiným lidem a podporuje je, tak jako je zosobněný vztah v Boží trojici. Strašně rád nám dává radost – pokoj a mír a radost (srov. Řím 14, 17). Rád rozesmává lidi, zažil jsem to na charismatické konferenci, když se mu dají k dispozici. Ale snadno jej také můžeme zarmoutit. Zejména neláskou ke našim bližním (srov. Ef 4, 30).