Malá zamyšlení

V uplynulém zhruba roce měli mnozí moji přátelé & kamarád za to, že mě potěší, když mi pošlou něco nehezkého o islámu, nejčastěji nějaký škaredý obrázek anebo hodně kritický citát, někdy v kontextu, jindy vytržený z kontextu... Mezitím si  přečetli články, které vyšly ve Skleněném kostele – a občas mi někdo laskavě vynadal, občas mě někdo zostra poučil...

Čeština je, pokud se týká štěstí, vlastně velmi lstivá: spojuje dva pojmy, které jiné jazyky odlišují; anglicky můžete říct: I am happy to be lucky – a zkuste to hezky přeložit do češtiny! A to ještě – a v tom je zase angličtina lstivá – happy je nejen šťastný, ale i veselý; nemusím přece být zrovna veselý, abych byl šťastný...

Dnes slavíme v katolické církvi, v jejím latinském ritu, svátek Umučení svatého Jana Křtitele; říkám si, v souvislosti s nedávnými úvahami o štěstí, uveřejněnými ve Skleněném kostele – byl to šťastný člověk? Prožil úspěšný a naplněný život, nebo ne?

Skupina přátel sedí v pohodě a pije vinný střik. „Mirda vystoupil z církve!“ oznamuje Ivan. „Ne, ne, ne, ne,“ protestuje Janek, „to on by nikdy neudělal!“ Pravda, pomyslel jsem si, rozvedl se, opustil ženu se čtyřmi dětmi, oženil se s jinou, ale z církve by nikdy nevystoupil!