Malá zamyšlení

Co je to zbožnost? Zbožnost je, jak se projevuje víra v životě člověka, řekl bych. Mluvíme o zbožnosti? Máme víru, aktivitu, angažovanost – někdo má charismatické dary. Někdo má úřad v církvi. Pozici, postavení. Ten má takovou a ten má makovou spiritualitu. Ale zbožnost? Není zbožnost i nám, věřícím, často spíš k smíchu? Zbožnost je cosi zastaralého, přinejmenším prostého, zbožnost, to je náboženství pro babičky – zatímco my, moderní lidé, žijeme víru jinak... 

Před pár dny proběhla na Svatém Hostýně tradiční Pouť orlů. Měla jsem tu možnost zúčastnit se jí už po několikáté, ale letos byla jiná. Nemám teď přímo na mysli proudy deště, které nás důkladně zkrápěly shora a překvapivě i zdola. I když právě déšť může za to, co se přihodilo. Právě pár minut před začátkem poutní mše svaté přede mnou stál manželský pár. Ti dva nad sebou měli jen jeden deštník...

Do saúdskoarabského města vyrazily miliony poutníků: dnes začíná letošní hadždž – pouť do Mekky. Pouť ovšem není prosta politických a duchovních sporů: i letos duchovní autority Íránské muslimské republiky nedoporučily účast věřícím ze své země s poukazem na to, že loni bylo v Mekce ušlapáno v tlačenicích několik tisíc lidí, naprostou většinou Íránců. A Írán Saúdy obvinil ne ze špatné organizace – ale z přímo z vraždy svých poutníků; Saúdská Arábie kontrovala, že jí neúčast Íránců příliš nevadí, jelikož jako šíité to stejně nejsou skuteční muslimové... Ne, islám skutečně není jednolitá masa, jak to vidí někteří naši spoluobčané...

V celém evangeliu není zmínka o tom, že by Ježíš nebo někdo z jeho učedníků byli nemocní a tím na sebe brali kříž. Naopak každého, koho potkají a je nemocný, uzdravují a vyzývají ho, aby je následoval. Máme tudíž vždy, když onemocníme, dělat vše pro to, abychom se uzdravili a prosit Ježíše, aby nám zdraví vrátil...