Ta dívka byla úplně nedotčená křesťanstvím; což se ostatně projevilo i tím, že přišla, nic netušíc, do křesťanské poradny; měla ji snad nejblíž ke svému bydlišti nebo tak něco. (Její příběh našli přátelé na sociálních sítích, osobně jej neznám, to, co o něm píšu, berte proto prosím jako všeobecné zamyšlení, ne jako zpravodajství o nějakém případu.) Dívce bylo sedmnáct let a se svým partnerem vedla intenzivní (tedy normální...) sexuální život s užíváním hormonální antikoncepce. No – nic není, v její věkové skupině, běžnějšího, tedy samozřejmějšího, řekněme si.

Že je to – z hlediska naší víry a v její morálce – trvalý život v hříchu, je rovněž jasné.

Doktorka z poradny dívce vynadala, prý hrozně moc vynadala, nevím, nebyl jsem u toho, a jak říkám, nepíšu o konkrétním, nýbrž obecném případu. Bylo správné, jen tak bez přípravy někomu vynadat, že porušuje jeden, izolovaný (izolovaný, protože doktorka jinak o své klientce nic nevěděla) příkaz katolické morálky? Notabene takový, který tak jako tak porušují tisíce praktikujících křesťanů – a někteří z nich i se svolením svých kněží? Má smysl vyrazit na zteč a předvést se před svým svědomím jako bojovník bez ohledu na to, jaké budou následky? Kolik nevěřících – v dnešní době! – se obrátilo poté, co jim někdo důkladně vynadal?

Nebo je snad lepší, jak to dnes dělá spousta katolíků na odpovědných místech (o evangelících ani nemluvě), posloužit nevěřícím klientům coby nevěřící doktor, aneb, jak se škaredě říká, „respektovat svědomí nevěřícího“ – to ovšem za předpokladu, že svoje vlastní svědomí schovám někam doma do skříně, pokud ještě nějaké mám?

Ani jedno, ani druhé, řekl bych. Přijmout člověka jako člověka a začít tam, kde se má začít, totiž na začátku – tedy od osoby Ježíše Krista. Pokud ho někdo nezná, nežije s ním, je zbytečné vykládat mu o našem názoru na antikoncepci. Je hloupé chtít po někom, aby pekl dobré ořechové dorty, když ještě nemá, co se týče víry, ani primitivní kruhové ohniště, natož profesionální cukrářskou pec.

Typické pro tyto hrdinné bojovníky za pravdu je nejen to, že si vyberou izolovaný bod Boží nauky (když sami často hned ten sousední nejbližší bod třeba nedodržují), ale i to, že si zváží, kdy bojovat; dobře se nadává dezorientované sedmnáctileté dívce; docela jinak by se nadávalo, kdyby paní doktorka měla takto poučovat o antikoncepci třeba – já nevím, třeba – soudkyni ústavního soudu či podplukovnici kriminální policie.